22 C 254/2021-38 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 21 026,20 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 12.9.2012 s předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] (dříve: [právnická osoba], nyní [právnická osoba]), [IČO], smlouvu o bankovních produktech a službách na základě, které byl žalovanému zřízen a veden bankovní účet č.: [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“), a současně mu bylo umožněno čerpat kontokorentní úvěr dle článku "Bankovní produkty a služby" Smlouvy. Změna výše povoleného limitu k čerpání kontokorentního úvěru byla vždy prováděna na základě Dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“). Žalovaný čerpal kontokorentní úvěr v celkové výši 19 411,97 Kč. S úhradou svých smluvních závazků dle Smlouvy se však dostal do prodlení, a tak předchůdce žalobce využil svého oprávnění uvedeného ve VOP, a předmětnou pohledávku zesplatnil. Pohledávka se tak stala splatnou k 9.10.2018. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.6.2020 postoupena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25.6.2020. Dne 29.6.2020 byla žalovanému zaslána výzva k plnění. Celkový dluh žalovaného z výše uvedené Smlouvy, tak tvoří dlužná jistina 19 411,97 Kč a úroky z prodlení 1 614,23 Kč. Z těchto částek však navzdory zaslání výzvy k plnění neuhradil žalovaný, ke dni podání žaloby, ničeho. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 12.9.2012 byl žalovanému právním předchůdcem žalobce zřízen bankovní účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky, Sazebník a úrokový lístek. Dle Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 2.6.2014 bylo k žádosti žalovaného žalovanému umožněno čerpat kontokorentní úvěr, tzv. Flexikredit, do výše limitu 15 000 Kč. Žalovaný však porušoval smluvní ujednání o kontokorentním úvěru, překročil povolený limit, a proto právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 5.6.2018 žalovanému oznámil zrušení poskytování produktu [anonymizováno], na kterém žalovanému vznikl dluh ve výši 19 411,97 Kč, a zároveň mu umožnil tento dluh uhradit v osmi měsíčních splátkách po 2 426,49 Kč, vždy k 4. dni v měsíci počínaje 4.7.2018. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobce proto dopisem ze dne 9.10.2018 oznámil žalovanému, že se celý jeho dluh ve výši 19 411,97 Kč stal splatným. Žalobce rovněž požaduje v souladu se smlouvou úrok z prodlení ve výši 1 614,23 Kč Smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) a žalobcem byla uzavřena dne 16.6.2020, kdy součástí seznamu postupovaných pohledávek je i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. Oznámení o postoupení pohledávky je datováno dnem 25.6.2020 a dle podacího lístku bylo odesláno dne 29.6.2020. Žalovaný byl ze strany žalobce vyzýván k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 29.6.2020. 5. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen, ani jinak nezanikl. 6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 9. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud vzal v daném případě za prokázané z předložených listinných důkazů, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet a současně dispozicemi ke smlouvě umožněno čerpat kontokorentní úvěr do sjednané částky, mimo jiné za podmínky, že žalovaný bude hradit úrok, povolený limit kontokorentu nepřekročí a zajistí na svém běžném účtu dostatek peněžních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků a poplatků. Protože však žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu, což je zřejmé z výpisu z běžného účtu, předchůdce žalobce smlouvu o kontokorentním úvěru vypověděl a prohlásil závazek žalovaného plynoucí mu z poskytnutého úvěru za splatný. Přestože se žalovaný zavázal úvěr řádně splatit, tuto povinnost porušil, dostal se do prodlení s úhradou a dluh neuhradil ani dle výzvy k plnění. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem byla platně sjednána smlouva o postoupení pohledávek, na základě které přešla veškerá práva spojená s pohledávkou za žalovaným na žalobce. Soud proto shledal žalobu 19 411,97 Kč. 13. Jelikož se žalovaný s úhradou svého dluhu dostal do prodlení, zavázal jej soud v souladu s ust. nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů k úhradě úroku z prodlení z dlužné částky jistiny, tedy z částky 19 411,97 Kč od 10.10.2018 do zaplacení a k úhradě úroku z prodlení v částce 1 614,23 Kč. 14. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 504 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 052 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 026,20 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech tj. vymáhání dluhů ze smluv o kontokorentních úvěrech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být p