22 C 279/2021-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 8. 4. 2021 se žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně jednak z částky 1 020 Kč od 13. 8. 2019 do zaplacení a jednak z částky 1 020 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení. Žalobou uplatněný nárok žalobce zdůvodnil tím, že je provozovatelem městské hromadné dopravy, autobusové a tramvajové dopravy v [obec]. Žalovaná dne [datum] v 18:58 hodin cestovala dopravním prostředkem žalobce – linkou [číslo] znovu dne [datum] v 19:13 hodin cestovala dopravním prostředkem žalobce – linkou [číslo] v obou případech bez platné jízdenky v hodnotě 20 Kč a nemohla se prokázat ani jiným dokladem opravňujícím k jízdě, čímž porušila smluvní přepravní podmínky. Vedle neuhrazeného jízdného ve výši 20 Kč je žalovaná dále povinna zaplatit žalobci přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč za každou jednotlivou jízdu bez platné jízdenky. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněným nárokům nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovanou soud usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřila k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřila, ačkoli jí bylo předmětné usnesení doručeno do vlastních rukou dne 16. 7. 2021. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: žalovaná cestovala dne [datum] v 18:58 hodin tramvajovou linkou [číslo] provozovanou žalobcem a znovu dne [datum] v 19:13 hodin tramvajovou linkou [číslo] provozovanou žalobcem, v obou případech bez platné jízdenky. Žalovaná jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 600 Kč v obou případech na místě při přepravních kontrolách nezaplatila a byl upozorněn, že neuhradí-li uvedenou přirážku k jízdnému v dodatečně stanovené lhůtě, činí její výše 1 000 Kč. Z důvodu neuhrazení snížené přirážky v takto stanovené lhůtě vzniklo žalobci právo na přirážku ve výši 2x 1 000 Kč. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: podle ustanovení § 2250 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ zákon o drahách“, je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. 7. Podle ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, ve znění pozdějších předpisů, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. 8. Soud na základě zjištěného skutkového stavu a provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná tím, že cestovala dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní bez platné jízdenky, porušila smluvní přepravní podmínky, tedy normu, která se pro ni při použití hromadné dopravy stala závaznou, a současně nedodržela ustanovení § 2550 a násl. o. z. upravující smlouvu o přepravě osob, která je pojmově smlouvou úplatnou a právu cestujícího na to, aby jej přepravce dopravil na určité místo, koresponduje jeho povinnost zaplatit za to jízdné. V důsledku porušení smluvní povinnosti zaplatit jízdné vznikla žalované v souladu s ustanovením § 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách povinnost zaplatit žalobci přirážku, jejíž výše je odůvodněna ustanovením § 37 odst. 6 zákona o drahách. Žalovaná žalobci jízdné ani přirážky nezaplatila. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno. 9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nesplnila svůj peněžitý závazek řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). V důsledku prodlení žalované je pak zcela po právu požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení, když tento požadavek je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. a výše úroku z prodlení je stanovena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 317 Kč Tyto náklady tvoří 1 489 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“, 300 Kč paušální náhrada nákladů zastoupení à 100 Kč za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 189 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 11. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř. 12. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem. Údaj o místu plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.