22 C 325/2021-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 30. 10. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 997 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 997 Kč od 17. 1. 2019 do zaplacení. Žalobce odůvodnil uplatněný nárok tím, že jeho právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) dne 3. 12. 2018 prostřednictvím elektronické komunikace na webové stránce [webová adresa] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] poskytla peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč, to vše nejpozději do 16. 1. 2019. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky původnímu věřiteli nevrátil řádně a včas. Původní věřitel svou pohledávku za žalovaným postoupil žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 26. 5. 2020. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána téhož dne. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud usnesením ze dne 5. 8. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřil zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli mu bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 23. 8. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Z rámcové smlouvy o úvěru [číslo] jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému do 2 dnů od uzavření smlouvy bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet poskytnout peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 0 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky původnímu věřiteli vrátit formou jediné splátky ve výši 4 000 Kč do 16. 1. 2019. Rámcová i Jednotlivá smlouva o úvěru byly uzavřeny formou elektronické dálkové komunikace a jsou opatřeny elektronickým podpisem žalovaného. Peněžní prostředky byly žalovanému původním věřitelem poskytnuty dne 3. 12. 2018 na jeho bankovní účet, jak plyne z výpisu z bankovního účtu původního věřitele. Dle profilu klienta činil dluh žalovaného vůči původnímu věřiteli částku 3 997 Kč po započtení verifikační platby ve výši 1 Kč a přeplatků na této platbě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020 původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným (pohledávka uvedena v Příloze [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek – str. 9) žalobci. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 26. 5. 2020. Dopisem z téhož dne vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě celé dlužné částky s upozorněním na možnost vymáhání pohledávky u soudu. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 8. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 9. Podle ustanovení § 1879 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud věc po právní stránce posoudil následovně. Aktivní legitimace žalobce je dána platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1879 odst. 1 o. z.). Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. Smlouva byla sjednána distančním způsobem za užití prostředků elektronické komunikace na dálku (§ 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 o. z.). Žalobce nyní požadoval pouze zaplacení dlužné jistiny úvěru, nikoli též sjednaný poplatek (úrok). Žalobce v řízení po skutkové stránce tvrdil a prokázal uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce mezi původním věřitelem a žalovaným, jakož i skutečnost, že původní věřitel žalovanému peněžité prostředky jako předmět zápůjčky skutečně poskytl. V dané situaci tedy bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátil, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaný nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení zápůjčky neprokázal. Proto bylo žalobě ohledně nároku na zaplacení dlužné jistiny úvěru vyhověno. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svůj závazek vůči žalobci řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). Požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení je tedy zcela po právu a je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení plyne z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady tvoří 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), 300 Kč paušální náhrada výdajů za tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 14. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř. 15. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 16. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.