22 C 336/2021-128 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení 131 706,96 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 45 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců a žalovaný měl uhradit částku celkem ve výši Kč 83 343 (45 000 Kč jistina a 38 343 Kč sjednané úroky) a měla být žalovaným hrazena v 72 splátkách ve výši 1 158 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Úroková sazba činila 23 % p.a. a RPSN 38,73 % p.a. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byly žalobcem poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňková služba„ PODPORA“ (604 Kč měsíčně). Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15.4.2021. Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovaným zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20.4.2021, kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky a zároveň ho vyzval k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Žalovaný však vůči žalobci své splatné závazky neuhradil. Žalobce zaslal žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5.5.2021, kde vyzval žalovaného znovu k úhradě dlužné splátky, zároveň ho vyzval k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání této druhé upomínky ve výši 500 Kč. Navíc v této upomínce žalobce upozornil žalovaného na to, že pokud nevyrovná své splatné závazky vůči žalobci, tak dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobce nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka splatná dne 15.4.2021. V poslední zasílané písemné upomínce byl žalovaný upozorněn na skutečnost, že při nezaplacení celé dlužné částky může dojít k zesplatnění jistiny úvěru a naúčtování veškerých sankcí a nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a ze souběžně uzavřené smlouvy o inkasní službě. Na toto žalovaným nebylo reagováno, a proto žalobce přistoupil k zesplatnění Smlouvy o úvěru a dopisem ze dne 21.5.2021 vyzval žalovaného s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě nároku, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 131 813,41 Kč. Žalobce v zesplatnění svou pohledávku řádně vyčíslil a v žalobě nárokuje po žalovaném zaplacení zbylé části jistiny 39 928,36 Kč, úroků 26 051,42 Kč, inkasní služby 10 545 Kč, doplňkové služby [anonymizováno] - [anonymizováno] – odklad 7 752 Kč, [anonymizováno] – [anonymizováno] 13 338 Kč, [anonymizováno] – práce 13 338 Kč, náklady na upomínání 800 Kč a smluvní pokutu 19 964,18 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne 27.1.2022 se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu. 3. Dle ustanovení § 559 zák. č. 89/2012 Sb., tzv. nového občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) má každý právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem. 4. Dle § 562 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 5. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. 9. Dle § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 10. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. V daném případě při posuzování žaloby, po stránce skutkové i právní, na základě provedeného dokazování, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky sporu byla dne 27.12.2019 platně uzavřena smlouva o úvěru bez současné fyzické přítomnosti stran prostředky komunikace na dálku (přes internet). Na základě této smlouvy umožnil žalobce žalovanému čerpat sjednanou výši finančních prostředků, což bylo prokázáno výpisem z účtu žalobce, kdy část předmětné částky byla užita na splacení předchozího závazku žalovaného a část byla žalovanému zaslána na účet č. [bankovní účet] dne 27.12.2019. Žalovaný se na druhé straně zavázal poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných měsíčních splátkách žalobci vrátit, a to spolu s úrokem a zaplatit poplatky za sjednané služby. Totožnost žalovaného byla ověřena tím, že žalovaný žalobci zaslal verifikační platbu 10 Kč ze svého účtu, kdy z této transakce bylo patrno, že jeho majitelem je právě žalovaný. Žalovaný dle tvrzení žalobce a přehledu splácení ničeho nezaplatil. Protože se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho dluhu. Soud tedy vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen ani nezanikl jinak a uložil žalovanému vyčíslenou dlužnou částku žalobci zaplatit. Veškeré poplatky byly obsaženy ve Smlouvě a jejích přílohách. Pokud jde o výši účtovaných poplatků, jde o nadstandardní služby na žádost žalovaného a jejich výše je rovněž přiměřená. 13. Stejně tak shledal soud za oprávněnou žalobcem požadovanou smluvní pokutu ve výši 19 964,18 Kč, když ustanovení o smluvní pokutě je obsaženo přímo ve Smlouvě (čl. V. bod 5.3.) a její výše není vzhledem k výše poskytnutých prostředků nepřiměřená, nemravná a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou. Splatnost nastala nejpozději doručením předžalobní upomínky. 14. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje úroky z prodlení ve výši, jak smluvní 0,1 % denně, tak ve výši v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 834,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 586 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 131 706,96 Kč sestávající z částky 6 380 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 040 Kč ve výši 4 208,40 Kč. 16. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.