22 C 340/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 8. 3. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 8 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jako„ původní věřitel“) dne 16. 3. 2019 uzavřela se žalovanou prostřednictvím elektronické dálkové komunikace na webové stránce [webová adresa] smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel žalované poskytl peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč Smluvní strany sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 16. 4. 2019. Původní věřitel poskytl žalované peněžní prostředky bezhotovostním převodem na její bankovní účet. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě nevrátila, ačkoli jí původní věřitel písemně upomenul dopisem ze dne 2. 2. 2021. Pohledávku ze smlouvy o úvěru původní věřitel postoupil žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 2. 2. 2021. Žalobce nyní nárokuje zaplacení 8 000 Kč dlužné jistiny a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 17. 4. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovanou soud usnesením ze dne 6. 9. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy vyjádřila zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřila, ačkoli jí bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 24. 9. 2021 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil tyto závěry o skutkovém stavu. Z rámcové smlouvy o úvěru [číslo] jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované do 2 dnů od uzavření smlouvy bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet poskytnout peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč Smluvní úrok ve výši 0,15 % byl zahrnut do poplatku za poskytnutí úvěru, který ovšem činil 0 Kč. Žalovaná se naopak zavázala poskytnuté peněžní prostředky původnímu věřiteli vrátit formou jediné splátky ve výši 8 000 Kč do 15. 4. 2019. Rámcová i Jednotlivá smlouva o úvěru byly uzavřeny formou elektronické dálkové komunikace a jsou opatřeny elektronickým podpisem žalované. Peněžní prostředky byly žalované původním věřitelem poskytnuty dne 20. 3. 2019 na její bankovní účet, jak plyne z výpisu z bankovního účtu původního věřitele. Dle profilu klienta činil dluh žalované vůči původnímu věřiteli částku 8 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020 původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným (pohledávka uvedena v Příloze č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – str. 8) žalobci. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 2. 2. 2021. Dopisem z téhož dne vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě celé dlužné částky s upozorněním na možnost vymáhání pohledávky u soudu. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 8. Podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 9. Podle ustanovení § 1879 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud věc po právní stránce posoudil následovně. Aktivní legitimace žalobce je dána platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1879 odst. 1 o. z.). Mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. Smlouva byla sjednána distančním způsobem za užití prostředků elektronické komunikace na dálku (§ 561 odst. 1, § 562 odst. 1 a § 1824 o. z.). Žalobce nyní požadoval pouze zaplacení dlužné jistiny úvěru, nikoli též sjednaný poplatek (úrok). Žalobce v řízení po skutkové stránce tvrdil a prokázal uzavření předmětné smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovanou, jakož i skutečnost, že původní věřitel žalované peněžité prostředky skutečně poskytl. V dané situaci tedy bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátila, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení úvěru neprokázala. Proto bylo žalobě ohledně nároku na zaplacení dlužné jistiny úvěru vyhověno. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila svůj závazek vůči žalobci řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). Požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení je tedy zcela po právu a je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení plyne z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady tvoří 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), 300 Kč paušální náhrada výdajů za tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky odměny advokáta a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 14. Žalobce se v dané věci domáhal zaplacení dlužné jistiny úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru, přičemž žalobce, s ohledem na předmět svého podnikání, podává žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech opakovaně. Návrh na zahájení řízení je podáván na ustáleném vzoru, čímž soud nemá na mysli formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale ustálený obsah návrhu (žaloby) s pouze minimálními odlišnostmi ve skutkových tvrzeních a právní argumentaci oproti dalším žalobním návrhům činěným žalobcem u nadepsaného soudu. Nezbytné označení žalovaného, konkrétní smlouvy o úvěru, spolu s uvedením údaje o výši pohledávky, je pouhou nevyhnutelnou individualizací ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být řádně podán. Právě pro tuto minimální míru odlišností lze sepis návrhu na zahájení řízení kvalifikovat spíše jako administrativní úkon než úkon právní pomoci, a to tím spíše, že návrhy jsou opakovaně podávány týmž advokátem. Z těchto důvodů má soud za to, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení do podání žaloby podle ustanovení § 14b odst. 1 a. t. 15. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř. 16. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 17. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.