22 C 348/2021-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 5 428,92 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci uzavřeli dne 24.11.2016 smlouvu o povoleném přečerpání č. [anonymizováno], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti čerpání peněžních prostředků na běžném účtu do výše limitu 5 000 Kč za podmínek uvedených ve smlouvě a v Obchodních podmínkách, jež byly nedílnou součástí smlouvy. Úrok z čerpaných prostředků byl sjednán ve výši 18,9 % p.a. Rovněž bylo ujednáno, že žalovaný hradí žalobci poplatky a ceny za služby související s úvěrem, a to ve výši dle Sazebníku. Pro případ překročení limitu či prodlení bylo dohodnuto úročení sankčním úrokem a možnost ukončení smluvního vztahu tj. možnost odstoupit od smlouvy a prohlásit závazek za splatný. Žalovaný přestal plnit podmínky smlouvy, tedy řádně hradit platby na svůj účet k plnění svého závazku, byl proto upomínán, na obě výzvy však nereagoval, což vedlo k odstoupení od smlouvy s účinností ke dni 12.10.2020. Dopisem žalobce odstoupil od smlouvy tím, že žalovaný zůstal dlužen na jistině 5 278,92 Kč, poplatcích 150 Kč, kapitalizovaném úroku 1 073,69 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem dne 22.4.2021 písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Dle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 5. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. 8. Dle § 1968 věty prvé o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 9. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Na základě provedeného dokazování při hodnocení žaloby po stránce skutkové i právní dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na běžném účtu. V souladu s ustanovením § 1751 odst. 1 o. z. určili její účastníci část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky. Soud vzal za prokázané, že dle platně uzavřené smlouvy o poskytnutí úvěru na účtu žalobce umožnil žalovanému čerpat úvěr na jeho účtu až do částky 5 000 Kč mimo jiné za podmínky, že žalovaný povolený kontokorent nepřekročí, splatí jej a zaplatí za něj sjednaný úrok. Protože však žalovaný sjednaný úvěrový limit překročil a nevyrovnal, žalobce smlouvu vypověděl a vyzval žalovaného k zaplacení aktuálního zůstatku. Protože žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatil ničeho, dluží ke dni 12.10.2020 částku 5 428,92 Kč. Soud tak shledal žalobu důvodnou, žalobce prokázal existenci pohledávky i její výši a žalovaný neprokázal, že by jeho závazek zcela zanikl zaplacením či jiným způsobem. 12. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požaduje úroky z prodlení ve výši v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 428,92 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč. 14. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř..