22 C 397/2021-33 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal zaplacení 12 834,41 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne [datum] uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] (dále jen„ Smlouva), jejíž nedílnou součástí byl sazebník poplatků, a na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalobce převedl žalovanému sjednaný úvěr na jeho účet dne 23.12.2016. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 014 Kč, a to vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný podpisem smlouvy přistoupil rovněž k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr a zavázal se hradit měsíčně pojištění ve výši 0,65 % aktuální dluhu vůči žalobci, a to stejným způsobem jako pravidelné měsíční splátky. Žalovaným nebyl poskytnutý úvěr splácen. Dle Smlouvy byl věřitel oprávněn písemně odstoupit od smlouvy o úvěru, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou více jak 2 úvěrových splátek, nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší jak tři měsíce. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného, žalobce dopisem ze dne 2.1.2020 písemně od Smlouvy odstoupil. Odstoupení od Smlouvy nabylo účinnosti dle příslušných ustanovení Smlouvy ke dni 14.1.2020. Žalobci dále vznikl v souladu se Smlouvou a Sazebníkem nárok na sankční nároky věřitele, a sice: 300 Kč za 1. písemnou upomínku při prodlení věřitele, 500 Kč za 2. upomínku a 1 000 Kč v případě ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce – tento nárok žalobce uplatňuje ve výši celkem 1 000 Kč + úhrada nákladů za upomínky ve výši 533,97 Kč. Celkový dluh žalovaného činí 12 834,41 Kč a skládá se z jistiny 9 998,23Kč, dlužného pojištění 300,55 Kč, úroků 1 001,66 Kč a dále shora uvedené náklady na upomínání a sankční nároky. Žalovaný byl vyzván ke splnění své povinnosti uhradit žalobci výše uvedený dluh rovněž dopisem ze dne 1.4.2020, jenž byl odeslán dne 3.4.2020. 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), toliko na základě listinných důkazů. Žalobce souhlasil s tímto postupem přímo v návrhu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a má se tak za to, že s tímto postupem rovněž ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasí. Žalovaný se nijak nevyjádřil ani k věci samé a žalobě, v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce dne [datum] uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty žalobcem peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 23,80 % ročně. Klient (žalovaný) se zavázal poskytnuté peníze splácet v 10 měsíčních splátkách po 970 Kč. Ve smlouvě rovněž bylo sjednáno pojištění úvěru ve výši 44 Kč měsíčně. Pro případ prodlení se splácením více jak 2 úvěrových splátek, nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší jak tři měsíce, bylo sjednáno oprávnění žalobce prohlásit všechny jeho pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné, dále možnost žalobce účtovat náklady za upomínky a sankci za ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce. Protože žalovaný dlužnou částku nesplácel, došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byly vyzván k jednorázové úhradě zbývajících částek (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 2.1.2020, výpisem z úvěrového účtu, kopií poštovního podacího archu). Žalovanému byla následně zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne 1.4.2020 (prokázáno předžalobní výzvou a kopií poštovního podacího archu). 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. Žalobce se žalovaným uzavřeli smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se na druhé straně zavázal peníze vrátit a zaplatit úrok a hradit pojistné, což však neučinil, a došlo k zesplatnění dluhu. 5. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1751 odst. 1 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 6. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. V daném případě mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se na druhé straně zavázal vyčerpané prostředky žalobci vrátit a zaplatit úrok v pravidelných měsíčních splátkách po 970 Kč a platit pojištění 44 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že svoje závazky řádně neplnil, došlo k zesplatnění celé dlužné částky. Žalobce prokázal existenci pohledávek i jejich výši a ani žalovaný ničeho takového nesporoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobce, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou, stejně tak i pokud jde o úrok z úvěru, neboť byla sjednána úroková sazba, za kterou i jiné subjekty se zapsaným předmětem podnikání poskytování úvěrů v obchodním rejstříku poskytují klientům úvěry, zavázal žalovaného uhradit pohledávky žalobce, tedy částku 12 834,41 Kč. 8. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 969,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 834,41 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 760 Kč ve výši 1 209,60 Kč. 10. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.