22 C 457/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13 849,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o bankovních produktech a službách na základě, které byl žalovanému zřízen a veden bankovní účet č.: [bankovní účet] (dále jen„ Smlouva“), a současně mu bylo umožněno čerpat kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč sjednaný v Dispozicích ke smlouvě. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) a Produktové podmínky kontokorentního úvěru. Žalovaný se zavázal dodržovat podmínky sjednané v Dispozicích smlouvy, udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků nejméně ve výši minimálního zůstatku, a platit za vedení běžného účtu a platební styk poplatky dle platného Sazebníku. Žalovaný svou povinnost nesplnil, překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu [příjmení] využila svého práva a převedla dne [datum] aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu v částce 13 849,28 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet], a to za účelem jeho uhrazení žalovaným v pravidelných splátkách, což bylo písemně oznámeno žalovanému, včetně výše a počtu pravidelných splátek. Žalovaný však ani přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku nesplatil. Z tohoto důvodu využila [příjmení] svého práva a prohlásila úvěr za ihned splatný v celé výši ke dni [datum]. Žalovaný dluží na jistině 13 849,28 Kč, úroku z prodlení vyčísleném ke dni [datum] částku 1 657,60 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobce. Žalovaný navzdory zaslání předžalobní výzvy k plnění neuhradil ke dni podání žaloby ničeho. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne [datum] byl žalovanému právním předchůdcem žalobce zřízen bankovní účet č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky, Sazebník a úrokový lístek. Dle Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum] bylo k žádosti žalovaného žalovanému umožněno čerpat kontokorentní úvěr, tzv. [anonymizováno], do výše limitu 10 000 Kč. Žalovaný však porušoval smluvní ujednání o kontokorentním úvěru, překročil povolený limit, a proto právní předchůdce žalobce dopisem ze dne [datum] žalovanému oznámil zrušení poskytování produktu Flexikredit, na kterém žalovanému vznikl dluh ve výši 12 849,28 Kč, a zároveň mu umožnil tento dluh uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 577,05 Kč, vždy k 28. dni v měsíci počínaje [datum]. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobce proto dopisem ze dne [datum] oznámil žalovanému, že se celý jeho dluh ve výši 13 849,28 Kč stal splatným ke dni [datum]. Žalobce rovněž požaduje v souladu se smlouvou úrok z prodlení ve výši 1 657,60 Kč Smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a žalobcem byla uzavřena dne [datum], kdy součástí je i příloha [číslo] seznam postupovaných pohledávek, v němž je uvedena i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. Žalovaný byl ze strany žalobce vyzýván k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne [datum], dle poštovního podacího archu odeslaným dne [datum]. 5. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen, ani jinak nezanikl. 6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 9. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud vzal v daném případě za prokázané z předložených listinných důkazů, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o bankovních produktech a službách, na jejímž základě byl žalovanému zřízen běžný účet a současně dispozicemi ke smlouvě umožněno čerpat kontokorentní úvěr do sjednané částky, mimo jiné za podmínky, že žalovaný bude hradit úrok, povolený limit kontokorentu nepřekročí a zajistí na svém běžném účtu dostatek peněžních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků a poplatků. Protože však žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu, což je zřejmé z výpisu z běžného účtu, předchůdce žalobce smlouvu o kontokorentním úvěru vypověděl a prohlásil závazek žalovaného plynoucí mu z poskytnutého úvěru za splatný. Přestože se žalovaný zavázal úvěr řádně splatit, tuto povinnost porušil, dostal se do prodlení s úhradou a dluh neuhradil ani dle výzvy k plnění. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem byla platně sjednána smlouva o postoupení pohledávek, na základě které přešla veškerá práva spojená s pohledávkou za žalovaným na žalobce. Soud proto shledal žalobu na zaplacení částky 13 849,28 Kč za důvodnou. 13. Jelikož se žalovaný s úhradou svého dluhu dostal do prodlení, zavázal jej soud v souladu s ust. nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů k úhradě úroku z prodlení z dlužné částky jistiny, tedy z částky 13 849,28 Kč od 29.1.2021 do zaplacení a k úhradě úroku z prodlení v částce 1 657,60 Kč. 14. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 849,28 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 16. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech tj. vymáhání dluhů ze smluv o kontokorentních úvěrech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných