22 C 467/2021-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 11. 8. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela se žalovanou dne 31. 10. 2014 prostřednictvím elektronické komunikace smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytla bezhotovostním převodem na jeho účet částku 500 Kč Součástí smlouvy byly i [ulice] podmínky původního věřitele, na něž smlouva odkazovala. Žalovaná měla vrátit zápůjčku a zaplatit sjednaný poplatek za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 17 dnů, tedy do 17. 11. 2014. Žalovaná však původnímu věřiteli zápůjčku ve sjednané lhůtě nevrátila, a to ani přes opakované výzvy k úhradě. Původní věřitel svoji pohledávku za žalovanou postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 žalobci. Žalobce nyní požaduje zaplacení toliko dlužné jistiny zápůjčky ve výši 500 Kč, poplatek za zpracování a poskytnutí zápůjčky žalobce nepožaduje. Žalobce dále požaduje zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 500 Kč od 18. 11. 2014 do zaplacení. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, její stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovanou soud vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy vyjádřila zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřila, ačkoli jí bylo předmětné usnesení doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. tzv. fikcí doručení nastalou dne 10. 1. 2022 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). 4. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 6. Podle ustanovení § 1879 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle ustanovení § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. Aktivní legitimace žalobce je dána platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1879 odst. 1 o. z.). Mezi žalovanou a původním věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z. Zápůjčka byla žalované poskytnuta za sjednaný poplatek v pevně stanovené částce, který soud dle jeho povahy posoudil jako úrok za poskytnutí zápůjčky (§ 2392 odst. 1 o. z.). Předmětná smlouva byla mezi stranami uzavřena distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku (§ 1824 o. z.). Žalobce nyní požadoval pouze zaplacení dlužné jistiny zápůjčky, nikoli též sjednaný poplatek (úrok). Žalobce v řízení po skutkové stránce tvrdil a prokázal uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce mezi původním věřitelem a žalovanou, jakož i skutečnost, že původní věřitel žalované peněžité prostředky jako předmět zápůjčky skutečně poskytl. V dané situaci tedy bylo na žalované, aby prokázala, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo, že ji vrátila, popř. že dluh zanikl jiným způsobem. Žalovaná nic takového v řízení netvrdila, žádné námitky nevznesla a vrácení zápůjčky neprokázala. Proto bylo žalobě vyhověno. 10. Vzhledem k tomu, že žalovaná nesplnila svůj závazek vůči žalobci řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). Požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení je tedy zcela po právu a je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení plyne z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady tvoří 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokátky za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), 300 Kč paušální náhrada výdajů za tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky odměny advokátky a paušální náhrady hotových výdajů ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). 12. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř. 13. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. 14. Soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.