22 C 93/2021-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu dne 29. 10. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 638 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 638 Kč od 27. 12. 2019 do zaplacení a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 500 Kč. Žalobou uplatněný nárok žalobce zdůvodnil tak, že se žalovaným dne 10. 9. 2019 prostřednictvím elektronické komunikace na dálku na webové stránce [webová adresa] uzavřel smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), přičemž Smlouva byla uzavřena vyplněním [příjmení] kódu zaslaného žalobcem žalovanému na jeho telefonní číslo do webového formuláře. Na základě Smlouvy žalobce poskytl žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč. Žalovaný se zavázal peněžité prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 138 Kč, to vše do 26. 12. 2019. Žalovaný však nezaplatil ničeho. Žalobce zaslal žalovanému celkem 3 upomínky k zaplacení dlužné částky, přičemž za každou upomínku náleží žalobci poplatek ve výši 500 Kč. Na dlužné peněžité zápůjčce tak žalobce nyní požaduje zaplacení částky 4 638 Kč sestávající z 3 500 Kč dlužné jistiny zápůjčky a 1 138 Kč dlužného poplatku, dále žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 071 Kč a nákladů na odeslání celkem 3 upomínek k zaplacení v celkové výši 1 500 Kč. Dne 1. 10. 2020 zaslal žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno. 3. Soud věc rozhodl podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout pouze na základě listinných důkazů doložených žalobcem, který s tímto postupem již v žalobě souhlasil, přičemž žalovaného soud usnesením ze dne 13. 5. 2021, č. j. [číslo jednací] vyzval, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy vyjádřil k žalobě a k tomu, zda s takovým postupem souhlasí, s tím, že pokud se ve lhůtě nevyjádří, bude soud mít za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě ve lhůtě ani později nevyjádřil, ačkoli bylo předmětné usnesení žalovanému doručeno na doručovací adresu podle § 46b písm. a) o. s. ř. do vlastních rukou dne 2. 6. 2021. 4. Po skutkové stránce má soud za zjištěné, že účastníci dne 10. 9. 2019 sjednali Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout bankovním převodem (čl. 1) žalovanému jako předmět zápůjčky peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč (čl. 1) a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 138 Kč (čl. 1) do 30 dnů od vyčerpání úvěru (čl. 1), tj. do 10. 10. 2019. Součástí Smlouvy byly dle čl. 2 Všeobecné obchodní podmínky. Peněžní prostředky žalobce žalovanému převedl na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] dne 10. 9. 2019. Dle čl. 2 Smlouvy byl žalobce v případě prodlení žalovaného oprávněn po žalovaném požadovat účelně vynaložené náklady spojené s vymáhání pohledávky, mimo jiné náklady za zaslání písemné upomínky k úhradě ve výši 500 Kč za každou zaslanou upomínku, s tím, že nejvíce lze zaslat 5 upomínek. Podle téhož článku Smlouvy byl žalovaný v případě svého prodlení povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý den prodlení. Peněžité prostředky byly žalovanému žalobcem poskytnuty bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet], jak z kopie položky z výpisu z účtu žalobce. Žalobce zaslal žalovanému ve dnech 2. 1., 9. 1. a 16. 1. 2020 celkem 3 upomínky k zaplacení dlužné částky. Dne 1. 10. 2020 zaslala právní zástupkyně žalobce žalovanému formou doporučeného psaní, jak vyplývá z podacího lístku, výzvu k plnění obsahující základní popis skutkového stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 7. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 9. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud věc po právní stránce posoudil následovně. V dané věci se jedná o spor z titulu smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na jejímž základě se žalobce jako zapůjčitel zavázal poskytnout jako předmět zápůjčky žalovanému peněžité prostředky a žalovaný se jako vydlužitel zavázal předmět zápůjčky po uplynutí ujednané doby vrátit. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem (§ 1824 a násl. o. z.). Účastníci ve smlouvě sjednali, že žalovaný se zavázal zaplatit žalobci společně s vrácením předmětu zápůjčky též poplatek určený pevně stanovenou částkou, který soud podle § 2392 o. z. posoudil jako úrok z peněžité zápůjčky, když úrok může být stanoven jak procentní sazbou, tak i uvedením pevné částky. Dále účastníci přímo ve smlouvě volně ujednali povinnost žalovaného zaplatit žalobci poplatek za odeslání nejvýše pěti upomínek k úhradě dlužné částky v případě prodlení žalovaného, přičemž toto ujednání je odůvodněno ustanovením § 1746 odst. 2 o. z. Současně se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu pro případ, že se dostane do prodlení s vrácením zápůjčky a zaplacením poplatku (§ 2048 odst. 1 o. z.) Smluvní pokuta nebyla shledána hrubě nepřiměřenou vzhledem k zajištěné povinnosti a způsobu jejího sjednání, a ani ujednání o ní nebylo shledáno jako nepřiměřenou smluvní podmínkou (§ 1813 o. z., § 122 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalobce v řízení prokázal v žalobě tvrzené skutečnosti. Bylo tedy na žalovaném, aby v řízení po skutkové stránce tvrdil a prokázal splnění svého dluhu ze Smlouvy, případně že tento dluh zanikl jiným způsobem nebo že vůbec nevznikl. Avšak žalovaný zůstal v řízení nečinný a po skutkové stránce netvrdil ani neprokazoval ničeho. Soud tak podané žalobě ve výše uvedeném rozsahu vyhověl, neboť ji shledal důvodnou. 11. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil svůj závazek vůči žalobci řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 o. z.). Požadavek žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení je tedy zcela po právu a je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení plyne z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal žalobci nárok na úrok z prodlení za dobu od 27. 12. 2019, neboť žalobce nežádal více, byť žalovaný se do prodlení dostal již dne 11. 10. 2019, když splatnost dluhu byla dle obsahu Smlouvy o zápůjčce stanovena na 10. 10. 2019. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady tvoří 400 Kč soudní poplatek, 600 Kč odměna advokátky za zastupování žalobce za tři úkony právní služby à 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) a 300 Kč paušální náhrada výdajů za tři úkony právní služby à 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. 13. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o. s. ř. 14. Lhůtu pro plnění soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem. Místo plnění náhrady nákladů řízení je odůvodněno ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.