23 C 318/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí jistinu 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 520,55 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 744,11 Kč, smluvní úrok 928,29 Kč a náklady na vymožení pohledávky 523 Kč. Dále byl žalující stranou uplatněn nárok na smluvní pokutu 2 407,01 Kč. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [právnická osoba] (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel úvěru) uzavřela se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] dne 17. 4. 2020, kterou přenechala žalované straně částku 5 000 Kč, a kterou se žalovaná strana zavázala uhradit do 7. 5. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 765,50 Kč a sjednaného úroku, toto však nesplnila a žalující strana, která nabyla pohledávku ze smlouvy o úvěru od poskytovatele úvěru na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, se domáhá úhrady dlužné jistiny spolu s výše uvedeným příslušenstvím. 3. Žalující strana vzala žalobu před zahájením jednání ve věci co do částky ve výši 7 602,41 Kč představující kapitalizovaný úrok 5195,40 Kč a smluvní pokutu 2 407,01 Kč, zpět. Dále uvedla, že nadále požaduje náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Řízení proto bylo v tomto rozsahu částečně zastaveno výrokem I. a II., jelikož podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř., může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela, soud pak podle odst. 2 věty řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Podle odst. 4 není třeba vyžadovat stanovisko protistrany, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než ve věci začalo jednání. 4. Předmětem řízení tak zůstala jen jistina, zákonný úrok z prodlení a část nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 5. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání. 6. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002). 7. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. 8. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. 9. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán. 10. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 11. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. má poskytovatel povinnost posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet. Na výzvu žalující strany, aby uvedla, jak byla posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet a označila k tomu důkazy, žalující strana uvedla, že důkazy o posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet nedisponuje a částečně vzala uplatněné nároky zpět. 13. V důsledku absence posouzení dlužníka schopnosti úvěr splácet se na uzavřenou smlouvu hledí jako na neplatnou, a to s ohledem na to, aby případná sankce za nesplnění této povinnosti byla dostatečně účinná ve smyslu rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, [anonymizováno] [právnická osoba], [anonymizováno] [číslo]. Neplatnost je třeba posoudit dle § 580 odst. 1, § 588 o.z. (a nikoliv dle § 87 odst. 1 věta prvá a druhá z.s.ú.). S ohledem na § 2991 odst. 1 o.z. pak soud uložil dlužníku poskytnutou jistinu vrátit. Protože dlužník byl již před tím vyzván k vrácení jistiny (§ 1970 o.z.), soud uložil žalovanému vrátit dlužnou jistinu spolu s úrokem z prodlení. Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. K jiným platbám ve smlouvě s ohledem na neplatnost smlouvy nemohlo být přihlédnuto, a proto nemohlo být ani přiznáno právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 14. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.