23 C 333/2021 — Okresní soud v Liberci

1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí: jistinu zápůjčky: 12 000 Kč, částku dlužného poplatku: 10 898,32 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok: 1 846,33 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení: 1 849,25 Kč, smluvní úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že [právnická osoba] (dále označený též jako předchozí věřitel nebo poskytovatel zápůjčky) na ní postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Předchozí věřitel uzavřel se žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) dne 10. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] Touto smlouvou přenechal předchozí věřitel dlužníku částku 12 000 Kč za souhrnný poplatek ve výši 11 925 Kč. 3. Souhrnný poplatek byl složen z částky kapitalizovaných úroků při sazbě 29 % ročně: 2 941 Kč, poplatku zpracování, doručení, administrativní činnosti a flexibilní splácení: 5 684 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení: 3 300 Kč. 4. Dlužník měl zápůjčku splácet v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 1 330 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na: 10. 6. 2020. Dlužník své povinnosti nesplnil. 5. Dlužnou částku tvoří zbývající část zápůjčky, souhrnného poplatku, úroku a úroku z prodlení. 6. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.) Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ 7. Ve věci bylo na den 29. 3. 2022 nařízeno jednání ve věci, ke kterému se nedostavila žádná ze stran. Soud proto jednal v jejich nepřítomnosti. 8. Smlouvou o zápůjčce ze dne 10. 12. 2018 označenou [číslo] bylo prokázáno, že žalovaná strana uzavřela s poskytovatelem zápůjčky smlouvu, na základě které jí byla poskytnuta zápůjčka 12 000 Kč za souhrnný poplatek 11 925 Kč, kdy žalovaná strana měla celkem uhradit částku 23 925 Kč prostřednictvím 18 měsíčních splátek po 1 330 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 29 % p.a. 9. Úvěruschopnost žalované strany byla posouzena poskytovatelem zápůjčky, jak bylo ověřeno ze zákaznické karty ze dne 10. 12. 2018. 10. Z tabulky umoření ze dne 12. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná strana vyčerpala celkem 12 000 Kč, kdy z vyčerpané jistiny nic nesplatila. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 ve spojení s přílohou [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že žalující strana je věřitelem pohledávky. Tato skutečnost byla žalované straně oznámena Oznámením poskytovatele zápůjčky ze dne 6. 1. 2021. Listina byla odeslána dne 25. 1. 2021, jak bylo zjištěno z připojeného podacího archu. 12. Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaná strana byla o úhradu dluhu vyzvána právním zástupcem žalující strany. Listina byla odeslána dne 28. 6. 2021, jak bylo zjištěno z připojeného podacího archu. 13. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. 14. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 15. Mezi dlužníkem a předchozím věřitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce a dlužníkovi byly přenechány peněžní prostředky (§ 2390 o.z.). Dlužník měl zápůjčku hradit ve splátkách a zaplatit sjednaný poplatek za zpracování a poskytnutí zápůjčky. Zákon připouští, aby smlouva o zápůjčce byla sjednána jako úplatná (§ 2392 odst. 1 o.z.), přičemž způsob úročení lze dohodnout, jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 869/2012, nejen stanovením procentní sazby a časového úseku, za který se úrok počítá (ročně, měsíčně, denně), a za dobu skutečného užívání jistiny dlužníkem (tedy i za dobu jejího užívání po uplynutí sjednané lhůty splatnosti, nebude-li (zá) půjčka v této lhůtě vrácena), ale i pevnou částkou stanovenou za dobu od poskytnutí (zá) půjčky do její splatnosti, jejíž výše se nemění ani v případě, že dlužník jistinu ve sjednané lhůtě splatnosti věřiteli nevrátí. 16. Dlužník smlouvu nezpochybnil. Bylo na něm, aby prokázal, že k prodlení s vrácením zápůjčky, jak bylo sjednáno, nedošlo a že zápůjčku vrátil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002 sp. zn. 25 Cdo 98/2000 a ze dne 24. 7. 2008 sp. zn. 29 Odo 475/2006). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal. 17. Dlužník předchozímu ani současnému věřiteli platby neuhradil, a proto bylo žalobě plně vyhověno. 18. Dlužník neprokázal, že jistinu vrátil řádně a včas, je proto v prodlení a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 19. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. 21. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Při určení tarifní hodnoty soud vycházel jen z jistiny. Souhrnný poplatek soud posoudil jako příslušenství pohledávky, neboť představuje úplatu za poskytnuté peníze. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). 22. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce poskytnutých společností [právnická osoba] mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě n