21 C 283/2023-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 459 414,68 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky a na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 456 344 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 329 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne [datum], následující splátky pak vždy k 15. dni v měsíci. Úvěr byl úročen sazbou ve výši 19,83 % ročně. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkem částku 20 729 Kč. Jelikož však žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaný byl vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum]. Po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně žalobou uplatnila částku 459 414,68 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 454 321,68 Kč, poplatků ve výši 117 Kč, poplatků za pojištění ve výši 3 376 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč (2 × 500 Kč). 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), toliko na základě listinných důkazů. Žalobkyně souhlasila s tímto postupem přímo v návrhu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a má se tak za to, že s tímto postupem rovněž ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasí. 3. Žalovaný se nijak nevyjádřil ani k věci samé a žalobě, v řízení zůstal zcela nečinný. 4. Soud z předložených důkazů zjistil, že žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 456 344 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 19,83 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 329 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne [datum], následující splátky pak vždy k 15. dni v měsíci. Ve smlouvě rovněž bylo sjednána včleňovací doložka, na jejímž základě byly součástí smlouvy úvěrové podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne [datum]). Pro případ prodlení se splácením alespoň dvou splátek vůči žalobkyni, bylo sjednáno oprávnění žalobkyně prohlásit všechny její pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné, dále možnost žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady a účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou, smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou každé jednotlivé splátky. Ve smlouvě byly rovněž sjednány poplatky vztahující se k úvěru z karty, dále pojištění schopnosti splácet, přičemž měsíční úhrada za pojištění činila 844 Kč, a dále byla sjednána výše účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání. Protože žalovaný dlužnou částku nesplácel řádně a včas, za poskytnutý úvěr uhradil pouze částku 20 729 Kč (prokázáno výpisem čerpání, splátek a úhrad), došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k jednorázové úhradě zbývající částky (prokázáno výzvou ke splacení celého úvěru ze dne [datum], kopií poštovního podacího archu). Žalovanému byla následně zaslána předžalobní výzva k plnění ze dne [datum] (prokázáno předžalobní výzvou a kopií poštovního podacího archu). 5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 456 344 Kč. Žalovaný se na druhé straně zavázal peníze vrátit a zaplatit úrok, což však neučinil, a došlo k zesplatnění dluhu. 6. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“). Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 1751 odst. 1 občanského zákoníku lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. V daném případě mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 456 344 Kč. Žalovaný se na druhé straně zavázal načerpané prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok, a to v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 329 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoje závazky řádně neplnil, došlo k zesplatnění celé dlužné částky. Žalobkyně prokázala existenci pohledávky i její výši a ani žalovaný ničeho takového nesporoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobkyně, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobkyně oprávněnou, stejně tak i pokud jde o úrok z úvěru, neboť byla sjednána úroková sazba, za kterou i jiné subjekty se zapsaným předmětem podnikání poskytování úvěrů v obchodním rejstříku poskytují klientům úvěry, smluvní pokuty, poplatků, poplatků za pojištění i nákladů na vymáhání, zavázal žalovaného uhradit pohledávky žalobce, tedy částku 459 414,68 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 53 927,08 Kč od [datum] do 22 5. 2023 z částky 454 321,68 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 454 321,68 od [datum] do zaplacení. 8. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení jak uvedeno ve výroku rozsudku. 9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady byly vynaloženy částkou 18 377 Kč na zaplacení soudního poplatku a dále v souvislosti se zastoupením žalobkyně advokátem. Při stanovení odměny soud aplikoval vyhlášku č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Soud přitom vycházel z tarifní hodnoty 459 414,68 Kč, kdy za jeden úkon právní služby je dle § 7 bod 5 vyhlášky sazba 10 140 Kč. Advokát ve věci učinil celkem 3 úkony právní služby vyhl. č. 177/1996 Sb. (tzn. převzetí a příprava zastoupení a návrh na zahájení řízní, výzva k plnění), za které mu náleží odměna 3x 10 140 Kč. Dále má advokát právo na náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Protože zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty a tato částka k nákladům řízení patří (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), žalovaný je povinen nahradit žalobci i částku odpovídající 21% dani z uvedených částek, vyjma soudního poplatku, tj. částku 6 577,20 Kč (§ 47 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů ve výši 56 274,20 Kč. 10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění.