22 C 31/2023-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 23 270,56 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o kontokorentním úvěru na základě, které bylo žalovanému umožněno čerpat kontokorentní úvěr do výše limitu 20 000 Kč. Strany Smlouvy se dohodly, že žalovaný je oprávněn splácet čerpané částky v termínech a částkách dle svého uvážení, musí být však splacen v plné výši, včetně úroků a Cen, nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání, nejpozději k tomuto datu měl žalovaný zajistit na účtu dostatek prostředků ke splacení pohledávek banky. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, a tak banka využila svého oprávnění uvedeného ve Smlouvě a požádala o úhradu dlužné částky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dopisem s upozorněním, že dlužná částka byla převedena ke dni [datum] na evidenční účet. Pohledávka se tak stala k tomuto dni splatnou a celkový dluh žalovaného z výše uvedené Smlouvy tvoří dlužná jistina 23 270,56 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 23 270,56 Kč za období od [datum] do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k plnění. Navzdory zaslání výzvy k plnění žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. 2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Soud z předložených listin zjistil, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o běžném účtu. Na tomto účtu pak byl smlouvou o kontokorentním úvěru poskytnut tzv. kontokorent, tedy úvěr, kdy úvěrový rámec byl stanoven na 20 000 Kč. Úrok z kontokorentu činil 18,90 % ročně. Žalovanému bylo umožněno čerpat tuto částku do debetu účtu. Právu vstupovat do debetu korespondovala povinnost žalovaného sjednaný debet nepřekročit, dále zajistit, aby na účtu disponoval dostatkem prostředků ke splacení pohledávek banky, tedy ke splacení kontokorentu včetně úroků a Cen, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. V opačném případě byla banka (předchůdce žalobce) oprávněna požadovat okamžité splacení úvěru v plné výši. Protože žalovaný shora uvedené sjednané podmínky porušil, jeho účet vykazoval nepovolený debetní zůstatek, což bylo zjištěno z historického výpisu z účtu, na výzvu k jeho zaplacení nereagoval, předchůdce žalobce proto požadoval dopisem ze dne [datum] okamžitou úhradu dlužné částky a současně žalovanému oznámil, že dluh k tomuto dni převedl na zvláštní účet pohledávek. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 23 664,63 Kč složené z částky nepovoleného přečerpání (jistiny) 23 270,56 Kč a úroků 394,07 Kč. Skutečnost, že žalobce je aktivně legitimován k vymáhání dlužné částky soud zjistil ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] a její přílohy (seznamu postupovaných pohledávek), kterou došlo k postoupení pohledávky za žalovaným z [právnická osoba], na společnost žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. K datu postoupení pohledávky žalovaný žalobci ani jeho předchůdci na svůj dluh ničeho neuhradil. 5. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil, neunesl břemeno tvrzení, pokud jde o zaplacení dlužné částky či jiný způsob zániku jeho závazku. Soud proto vycházel z žalobního tvrzení, že dluh nebyl žalovaným dosud uhrazen, ani jinak nezanikl. 6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Dle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 9. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Dle § 1969 o. z. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení, vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 11. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Soud vzal v daném případě za prokázané z předložených listinných důkazů, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k řádnému uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru na běžném účtu. Žalobce umožnil žalovanému čerpat kontokorentní úvěr na jeho účtu do částky 20 000 Kč, mimo jiné za podmínky, že žalovaný bude hradit úrok 18,9 % ročně z čerpaných peněžních prostředků, povolený limit kontokorentu nepřekročí a splatí jej do jednoho roku od prvního čerpání. Protože však žalovaný sjednaný úvěrový limit překročil a nevyrovnal, což je zřejmé z výpisu z běžného účtu, žalobce převedl nesplacený debet na zvláštní účet pohledávek, úvěr zesplatnil a dopisem ze dne [datum] vyzval žalovaného k zaplacení aktuálního zůstatku. Protože žalovaný po zesplatnění úvěru ničeho nezaplatil, dluží na jistině po splatnosti 23 270,56 Kč. Soud tak shledal žalobu důvodnou, žalobce nabyl pohledávku za žalovaným řádnou smlouvou o postoupení pohledávky, prokázal existenci pohledávky i její výši, a žalovaný neprokázal, že by jeho závazek zcela zanikl zaplacením či jiným způsobem. 13. Jelikož se žalovaný s úhradou svého dluhu dostal do prodlení, zavázal jej soud v souladu s ust. nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů k úhradě úroku z prodlení z dlužné částky jistiny, tedy z částky 23 270,56 Kč od [datum] do zaplacení. 14. S ohledem na to, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 383 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 931 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 270,56 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 16. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech tj. vymáhání dluhů ze smluv o kontokorentních úvěrech mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podá