23 C 323/2022 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení byly nároky ze smlouvy o kontokorentním úvěru k účtu č. [bankovní účet] uzavřené mezi žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) a společností [právnická osoba] (dále také jako poskytovatel úvěru nebo věřitel), na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr k čerpání až do výše 20 000 Kč. Dlužník se jej zavázal splatit dle smluvních podmínek a platit úrok ve výši 18,90 % p.a. a související platby za služby poskytovatele. Dlužník své povinnosti nesplnil. 2. Žalující strana proto v řízení nárokuje: -) dlužnou jistinu: 24 041,47 Kč -) kapitalizovaným úrokem se sazbou 18,9 % ročně: 411,09 Kč -) úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 041,47 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení -) smluvní úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 24 041,47 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení 3. Pohledávku nabyla společnost [právnická osoba], [IČO] (dále také jako přechodný věřitel), na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] uzavřené s poskytovatelem úvěru jako původním věřitelem. O procesním nástupnictví společnosti [právnická osoba] jako aktuální žalující strany rozhodl zdejší soud usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. 4. Žalovaná strana se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalující strany a jí navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. Přičemž při zjišťování skutkového stavu soud postupuje v součinnosti s účastníky tak, aby sporné skutečnosti byly podle míry procesní účasti účastníků zjištěny (§ 6 o.s.ř.) Tomu odpovídá i zásada vyjádřená např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002, že:„ V občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ 5. Protože věc bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 6. Ze smlouvy o účtu a ve spojení s rámcovou smlouvou o finančních službách, jakož i z všeobecných obchodních podmínek má soud za zjištěné, že poskytovatel úvěru vedl pro žalovanou stranu bankovní účet s číslem [bankovní účet] od [anonymizováno] [číslo]. 7. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru bylo zjištěno, že žalovaná strana uzavřela s poskytovatelem úvěru smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě byl žalované straně poskytnut úvěrový rámec k možnému čerpání až do limitu 20 000 Kč. Ujednaná roční úroková sazba činila 18,9 % ročně. Součástí smlouvy byly o podmínky splácení úvěru. Ten měl být splacen nejpozději do [datum]. 8. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že žalovaná strana přečerpala poskytnutý úvěrový rámec, když vyčerpala celkem 24 041,47 Kč. 9. Postoupení pohledávky z poskytovatele úvěru na [právnická osoba] má soud za prokázané na základě Oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] (§ 1879, § 1882 o.z.). Pokud jde o další listiny, které k této skutečnosti žalující strana předložila, vzhledem k nadbytečnosti, soud z nich nevycházel (příloha seznamu pohledávek). 10. Ze společného oznámení o blížícím se zániku společnosti [právnická osoba] a informace o jejím právním, a procesním nástupci sepsaným dne [datum] soud zjistil, že žalující strana se stala oprávněnou procesní nástupkyní po přechodném věřiteli. 11. Z výzvy sepsané poskytovatelem úvěru ze dne [datum], která byla dle snímku obálky odesláno žalované straně doporučeně a dne [datum] uložena ukládací poštou k možnému vyzvednutí má soud za zjištěné, že žalovaná strana byla o úhradu dluhu upomenuta. 12. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] a ve spojení se záznamem o sledování zásilky má soud za zjištěné, že žalovaná strana byla ohledně dluhu upomenuta i advokátkou žalující strany. 13. Soud učinil následující skutkový a právní závěr. 14. Na žalující stranu byla postoupena vymáhaná pohledávka. Dlužníkovi bylo postoupení pohledávky předchozím věřitelem oznámeno (§ 1879, § 1882 zákona č. 89/2012 Sb.). Tím bylo založeno oprávnění žalující strany vymáhat v soudním řízení postoupenou pohledávku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009 sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 15. Mezi dlužníkem a předchozím věřitelem byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru. Dlužník je povinen jistinu úvěru vrátit a platit z poskytnutého úvěru smluvené úroky (§ 2395 o.z.). Nárok na poplatky spojené s vedením úvěru lze smluvně rovněž sjednat (§ 1746 odst. 2, § 1 odst. 2 o.z.. 16. Bylo na žalované straně, aby prokázala, že peníze vrátila. Dlužník nic takového v řízení netvrdil, ani neprokázal a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl. Proto bylo žalobě vyhověno. 17. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. 18. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách. 19. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.2.2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně. 20. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Při určení tarifní hodnoty soud vycházel jen z jistiny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění). 21. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů z úvěrových smluv mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle záko