31 C 194/2023-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 250 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení z titulu postoupené pohledávky věřitele [anonymizována dvě slova] vůči žalované na základě smlouvy o půjčce č. ze dne [datum], podle níž původní věřitel žalované zapůjčil 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, převzetí potvrdila žalovaná podpisem smlouvy. Spolu s jistinou se žalovaná zavázala vrátit i poplatek 13 920 Kč, celkem 33 920 Kč v 53 týdenních splátkách v hotovosti, první od 7. dne od uzavření smlouvy, následné do 7 dne od předchozí splatnosti splátky, poslední splátka tak byla splatná [datum]. Souhrnný poplatek pak měl naplňovat funkci úroku dle § 121 a § 658 z.č. 40/1964 Sb., byl jediným poplatkem souvisejícím se sjednáním a realizací smlouvy (vyřízení žádosti, výběr splátek) za dobu od [datum] do [datum]. Žalovaná plnila jen částečně částkou 22 670 Kč alokovanou na poplatek a část jistiny, ode dne [datum] byla tak v prodlení se zaplacením částky 11 250 Kč. Pohledávka byla postoupena nejdříve na přechodného věřitele [anonymizována dvě slova] a postoupení oznámeno žalované. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], změna věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum]. Úroky z prodlení ve výši dle doby prodlení žádá žalobce až od [datum]. 2. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalované byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.), k věci samé se nevyjádřila. 3. Podle smlouvy o půjčce ze dne [datum] došlo k jejímu uzavření mezi osobou podnikající v oboru spotřebitelských úvěrů [právnická osoba], [IČO] a žalovanou vystupující jako fyzická osoba nepodnikající, přenechána byla zápůjčka ve výši 20 000 Kč, obdržení částky v hotovosti při podpisu smlouvy potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala vrátit rovněž částku 13 920 Kč představující souhrnný poplatek ve 53 týdenních splátkách po 640 Kč (návratnost do [datum]). Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky, smlouva na ně odkazovala, smluvní podmínky pro splatnost v 53 týdnech uvádí RPSN 206,8%, nejsou žalovanou podepsány, v č.l. 16 je sepsáno, že žalovaná potvrzuje seznámení se smlouvu i podmínkami, smlouva samotná takové prohlášení neobsahuje. Dle čl. 5 podmínek měly být splátky započítávány nejprve na souhrnný poplatek a poté na vlastní částku půjčky. Ani ve smlouvě ani ve smluvní podmínkách nebylo upřesněno, co souhrnný poplatek zahrnuje či co představuje. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze den [datum] bylo zjištěno postoupení pohledávky za žalovanou na přechodného věřitele [anonymizována dvě slova]. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované postoupení oznámeno, z podacího archu vyplývá odeslání dopisu žalované dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze den [datum] bylo zjištěno postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni [příjmení] ze dne [datum] bylo žalované postoupení oznámeno, z podacího archu vyplývá odeslání dopisu žalované dne [datum]. 5. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] doložené s dokladem o odeslání vyplývá, že žalovaná byla před podáním žaloby k úhradě dlužné částky písemně vyzvána. 6. Soud věc právně zhodnotil podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.)“ upravujícího smlouvu o půjčce, neboť žalobce poskytl žalované půjčenou částku v hotovosti současně s podpisem smlouvy. Dle tohoto ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Použití zákona č. 40/1964 Sb. vyplývá z ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dle kterého není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. K uzavření smlouvy o půjčce došlo dne 24. 2. 2007, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Dle § 51 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, lze uzavřít i smlouvu nepojmenovanou (zákonem zvlášť neupravenou), nesmí však odporovat obsahu či účelu zákona. 7. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. V souladu s rozhodnutím NS ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15.12.2004 se soud zabývá i výší sjednaných úroků: nepřiměřená, a proto neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jsou ujednání o úrocích několikanásobně překračujících obvyklé úrokové sazby bank. Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, přihlíží se k vyšší míře rizikovosti v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 212/2014. Za nemravné tak Nejvyšší soud shledal např. úroky v sazbě 60 % ročně (prvně cit. rozsudek) či 36 % ročně (usnesení ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Nadto je třeba nahlížet na další ujednaná plnění, které mají být podle smlouvy vráceny, k tomu nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12 a sp.zn. II. ÚS 3194/18, i rozhodnutí NS ČR například sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, sp. zn. 20 Cdo 3811/2019 a sp. zn. 20 Cdo 2884/2019, kde je hodnocena i výše sjednaných poplatků. 8. V souladu s § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Dle rozhodnutí NS ČR sp.zn. 23 Cdo 3042/2008 je určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u osob, které nejsou účastníky daného smluvního vztahu. Závěr o neurčitosti právního úkonu ale předpokládá, že ani jeho výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, co chtěl účastník projevit. Vůle, vtělená do smlouvy, je svým projevem určitá a srozumitelná, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, tj. může-li typický účastník tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat. Podle rozhodnutí téhož soudu sp.zn. 26 Cdo 649/2018 mezi významné požadavky na právní úkony patří náležitosti vůle a jejího projevu. Náležitostí projevu vůle jsou srozumitelnost, určitost, a v některých případech i forma projevu. Nesrozumitelný je projev tehdy, jestliže nelze zjistit ani výkladem, co jím mělo být vyjádřeno. Určitost projevu se týká jeho obsahové stránky; neurčitý projev je sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah. Neurčitost může být odstraněna výkladem podle § 35 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013), avšak výkladem (podle citovaného ustanovení) nelze doplňovat to, co právní úkon ve skutečnosti neobsahuje. 9. Podle § 41 občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. K oddělitelnosti ujednání o úroku v úvěrové smlouvě dospěl judikát sp.zn. 29 Cdo 4498/2007, podle něhož neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje sama o sobě (vzhledem k povaze takové smlouvy a k jejímu obsahu) neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. 10. Dle § 35 odst. 2 občanského zákoníku je třeba právní úkony vyjádřené slovy vykládat podle jazykového vyjádření a vůle osoby, které je učinila, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Podle rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2393/2007 interpretace obsahu právního úkonu soudem podle § 35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který učinily strany ve vzájemné dohodě, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době jejich smluvního ujednání. Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že stranám smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich práva a povinnosti, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob. V souladu s rozhodnutím 21 Cdo 1288/2003 vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti. Podle us