92 C 14/2025-68 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím uvedeným ve výroku I a II rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný měl půjčku vrátit spolu s částkou , částka, , která představovala úroky ve výši , částka, , odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši , částka, a náklady za hotovostní inkaso ve výši , částka, , to vše v 60 týdenních splátkách po , částka, . Poslední splátka měla být uhrazena dne , datum, . Žalovaný však půjčku řádně nesplácel, celkem uhradil pouze částku , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaný již neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Protože se oba účastníci k nařízenému jednání nedostavili, přičemž žalobkyně svoji neúčast omluvila a žalovaný nikoli, soud postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti.3. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které žalovanému poskytla při podpisu smlouvy v hotovosti finanční částku ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou , částka, , která představovala úroky ve výši , částka, , odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši , částka, a náklady za hotovostní inkaso ve výši , částka, , to vše v , Anonymizováno, týdenních splátkách po , částka, .4. Ze zákaznické karty, vyplněné dne , datum, , bylo zjištěno, že právní předchůdkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z informací získaných od žalovaného, a to, že žalovaný pracuje jako pomocný pracovník v živočišné výrobě s příjmem , částka, , jeho výdaje na nájem jsou , částka, , na telefon , částka, , na domácnost , částka, a na splátky jiných půjček , částka, .5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy č. , hodnota, bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a , právnická osoba, byla uzavřena smlouva, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky dopisem, který byl žalovanému odeslán dne , datum, , přičemž datum odeslání vyplývá z podací lístku.7. Z výzvy k plnění ze dne , datum, , ve spojení s podacím lístkem, bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, .8. Z provedených důkazů tak má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva, na základě které byla žalovanému vyplacena částka , částka, , kterou se žalovaný zavázala spolu s příslušenstvím vrátit, fakticky však žalobkyni zaplatil pouze částku , částka, .9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.10. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení, přičemž pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do , datum, , podle které smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, zároveň však na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírání smlouvy měl postavení spotřebitele.12. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.13. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tížilo důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. že tak učinila její právní předchůdkyně). Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, soud ji proto nemohl vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnila žalobu ohledně toho, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a zejména aby označila důkazy k prokázání těchto tvrzení, neboť takové důkazy dosud nebyly soudu předloženy. V zákaznické kartě jsou sice zaškrtnuta políčka, že žalovaný předložil „DP“, což je snad daňové přiznání, dále pracovní smlouvu nebo živnostenský list a výplatní pásky, nicméně tyto listiny soudu předloženy nebyly a ani nebyly k důkazu označeny. Důkazy prokazující výdaje žalovaného nebyly předloženy ani označeny žádné. Z provedených důkazů tak soud musí konstatovat, že žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) se při uzavírání smlouvy zcela spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření možných příjmů a výdajů žalovaného.14. Ačkoli úprava § 9 z.s.ú. v době uzavření smlouvy ještě neobsahovala ustanovení o tom, že v případě porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je smlouva ex lege neplatná, zmíněná úprava již v té době jednoznačně požadovala, aby se poskytovatel úvěru zabýval úvěruschopností spotřebitele a při posuzování úvěruschopnosti postupoval s odbornou péčí. Povinnost věřitele řádně posuzovat úvěruschopnost spotřebitele má svůj původ v čl. 8 směrnice č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, přičemž tento článek má být dle Soudního dvora Evropské unie (viz rozsudek ze dne , datum, ve věci C-449/13) vykládán tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (a nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady). Tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. V posuzovaném případě se tak nestalo, žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně toho, že s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť zcela lehkovážně převzala informace získané od žalovaného, aniž by si jejich pravdivost jakkoli prověřila. Žalovaný přitom sám tvrdil naprosto minimální příjem, další závazky a k tomu jím tvrzené výdaje na bydlení byly zcela zjevně podhodnocené, a tedy již tyto částky musely vzbuzovat pochybnost o tom, že informace od žalovaného jsou pravdivé. Právní předchůdkyně žalobkyně přesto půjčku žalovanému poskytla, přičemž žalovaného zavázala nejen k vrácení jistiny, ale též k zaplacení příslušenství v celkové výši blížící se výši jistiny.15. Soud je přitom v řízení, jehož předmětem je plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, povinen zabývat se tím, zda poskytovatel úvěru s potřenou obezřetností posoudil úvěruschopnost spotřebitele. Soud na tomto místě odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, , ve kterém bylo judikováno, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.16. Soud s odůvodněním výše uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na plnění svých zákonných povinností a soud na základě toho hodnotí uzavřenou smlouvu jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinn