Žalobce se domáhal zaplacení , částka, spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne , datum, uzavřel se žalovaným elektronicky prostřednictvím klientské zóny smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Uzavření smlouvy mělo být potvrzeno elektronickým podpisem, auditní doložkou a verifikační platbou žalovaného. Na základě smlouvy byl žalovanému stanoven úvěrový rámec ve výši , částka, , který žalovaný postupným čerpáním zcela vyčerpal. Žalovaný se zavázal úvěr splácet minimálními měsíčními splátkami, splatnými vždy do 15. dne kalendářního měsíce, přičemž minimální splátka po posledním čerpání činila , částka, . Žalovaný neuhradil splátku splatnou dne , datum, , a proto jej žalobce upomínkami ze dne , datum, a , datum, vyzval k jejímu zaplacení. Jelikož žalovaný dlužnou splátku neuhradil ani v dodatečně poskytnuté lhůtě, žalobce v souladu s čl. 5.5 smlouvy úvěr dne , datum, zesplatnil. Žalobce požadoval zaplacení nesplacené jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku ve výši , částka, , vypočteného sazbou 57,99 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do , datum, , a nákladů na dvě upomínky v celkové výši , částka, . Dále požadoval zákonný úrok z prodlení a náhradu nákladů řízení. Tvrdil rovněž, že před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, což mělo vyplývat z rozboru obsaženého v příloze úvěrové smlouvy.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne , datum, se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil. Protože zástupce žalobce se z přítomnosti u jednání omluvil a souhlasil s jednáním bez jeho přítomnosti a žalovaný o odročení jednání nepožádal, soud věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) bez přítomnosti stran sporu.3. Soud vyšel z žalobcem předložených listinných důkazů a učinil následující závěry o skutkovém stavu. Žalobce dne , datum, uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalovaný v jednotlivých tranších načerpal celkem částku ve výši , částka, (zjištěno z Potvrzení o vyplacení jednotlivých tranší úvěru). Smlouva byla uzavřena elektronicky, prostřednictvím klientské zóny (prokázáno auditní doložkou elektronického podpisu a Potvrzením o zaplacení verifikační platby). Úrok byl sjednán ve výši 57,99 % ročně. Klient (žalovaný) se zavázal poskytnuté peníze splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru. Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku ve výši , částka, . Pro případ prodlení se splácením bylo sjednáno oprávnění žalobce prohlásit všechny jeho pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné, dále možnost žalobce účtovat náklady za upomínky a sankci za ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele. Protože žalovaný dlužnou částku nesplácel, neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne , datum, , žalobce mu zaslal žalovanému první upomínku ze dne , datum, , ve které ho vyzval k úhradě dlužné splátky. Žalovaný však nijak nereagoval, byla mu proto zaslána druhá upomínka ze dne , datum, . Žalovaný po výzvách ničeho neuhradil, žalobce proto přistoupil k zesplatnění jistiny úvěru dopisem ze dne , datum, . (prokázáno upomínkami ze dne , datum, a , datum, , výpisem z úvěrového účtu, dopisem ze dne , datum, a kopií poštovního podacího archu). Z listinných důkazů dále vyplynulo, že žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházel z údajů o jeho finanční situaci a závazcích (zjištěno ze Smluvní dokumentace a Předsmluvních informací).4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů učinil soud následující skutkové a právní závěry. Mezi účastníky vznikl závazkový vztah ze smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr, přičemž žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok a cenu dohodnutých služeb v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, došlo k zesplatnění dlužné částky. Soud měl současně za prokázané, že žalobce před uzavřením smlouvy dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V řízení přitom nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit neplatnost smlouvy podle § 87 uvedeného zákona z důvodu porušení této povinnosti. Žalobce prokázal existenci i výši uplatněné pohledávky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádné skutečnosti na svou obranu, nezpochybnil tvrzení žalobce týkající se dlužných částek ani netvrdil, že dluh zanikl jiným způsobem. Soud shledal uplatněnou pohledávku včetně úroku z úvěru oprávněnou, neboť sjednaná úroková sazba odpovídala sazbám, za nichž poskytují úvěry klientům také jiné subjekty podnikající v oblasti poskytování úvěrů. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě pohledávky žalobce.5. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení, jak uvedeno ve výroku rozsudku.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .7. Lhůtu k plnění stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.