22 C 111/2026-19 – Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 8 360 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je veden jako vlastník/provozovatel nákladního automobilu SPZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , přičemž žalovaný neměl od 28.07.2024 do 28.11.2024 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dlužná částka se skládá ze základu příspěvku ve výši 8 060 Kč, který je tvořen zákonnou sazbou 65 Kč/den vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem č. 30/2024 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 124 dní. Dále žalobce požaduje částku 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s ustanovením § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., když zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku.2. Dále se žalobce se domáhal zaplacení částky 3 290 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je veden jako vlastník/provozovatel osobního automobilu SPZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , přičemž žalovaný neměl od 29.11.2024 do 13.01.2025 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dlužná částka se skládá ze základu příspěvku ve výši 2 990 Kč, který je tvořen zákonnou sazbou 65 Kč/den vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem č. 30/2024 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 46 dní. Dále žalobce požaduje částku 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb., když zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku.3. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný však do dnešního dne ničeho nezaplatil.4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.5. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.6. Soud má za zjištěné, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 8 060 Kč představující zákonný příspěvek nepojištěného vozidla, neboť žalovaný je evidován jako vlastník/provozovatel vozidla se zdvihovým objemem válců motoru od 1 850 cm3 do 2 500 cm3 SPZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , a v období od 28.07.2024 do 28.11.2024 nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 124 dní. Dále žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 2 990 Kč představující zákonný příspěvek nepojištěného vozidla, neboť v období od 29.11.2024 do 13.01.2025nebylo ke shora specifikovanému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 46 dní. Denní sazba podle typu vozidla činila 65 Kč za den. Poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva pak činí částku 300 Kč za každý jednotlivý případ, tj. 2x 300 Kč celkem 600 Kč. Žalovanému byly předmětné výzvy odeslány dne 23.1.2025 a 25.4.2025.7. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 45 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon“). Žalovaný, co by osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je v souladu s ustanovením § 45 odst. 2 zákona povinen zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení povinnosti, kdy nebylo sjednáno tzv. povinné ručení, a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle ustanovení § 45 odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 65 Kč (§ 5 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb.). Žalovaný je povinen zaplatit žalobci také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí 300 Kč (§ 6 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb.). Lhůta ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek činí podle ustanovení § 46 odst. 2 zákona nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, splatnost příspěvku nastala v prvém případě 8.4.2025, ve druhém 9.7.2025.8. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobci příspěvek, ani že tento nárok žalobce jinak zanikl, soud důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl.9. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o.z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 650 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.11. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.12. S odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl soud v odůvodnění rozsudku pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci a stručné právní posouzení věci, když proti rozsudku není přípustné odvolání.