22 C 91/2026-20 – Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku celkem 27 732 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je veden jako vlastník/provozovatel nákladního automobilu SPZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, , přičemž žalovaný neměl od 02.03.2023 do 01.05.2023, od 02.05.2023 do 14.08.2023 a od 15.08.2023 do 07.01.2024 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dlužná částka se skládá ze základu příspěvku ve výši 5 246 Kč za první období, ve výši 9 030 Kč za druhé období a ve výši 12 856 Kč za třetí období, který je tvořen zákonnou sazbou 86 Kč/den vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy v jednotlivých obdobích 61 dní, 105 dní a 146 dní. Dále žalobce požaduje částku 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., když ve všech jednotlivých případech zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Žalovaný však do dnešního dne ničeho nezaplatil.2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Soud má za zjištěné, že žalovaný je evidován jako vlastník/provozovatel nákladního automobilu do 3,5 t registrační značky SPZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, . Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 5 246 Kč představující zákonný příspěvek nepojištěného vozidla, neboť v období od 02.03.2023 do 01.05.2023 nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 61 dní. Dále žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 9 030 Kč představující zákonný příspěvek nepojištěného vozidla, neboť v období od 02.05.2023 do 14.08.2023 nebylo ke shora specifikovanému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 105 dní. Dále žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky 12 556 Kč představující zákonný příspěvek nepojištěného vozidla, neboť v období od 115.08.2023 do 07.01.2024 nebylo ke shora specifikovanému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 146 dní. Denní sazba podle typu vozidla činila 86 Kč za den. Poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva pak činí částku 300 Kč za každý jednotlivý případ, tj. 3x 300 Kč celkem 900 Kč. Žalovanému byly předmětné výzvy odeslány dne 26.6.2023, 5.10.2023 a 28.3.2024.5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon“). Žalovaný, co by osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 zákona), je v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona povinen zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení povinnosti, kdy nebylo sjednáno tzv. povinné ručení. Podle ustanovení § 4 odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 86 Kč (§ 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Podle ustanovení § 4 odst. 4 zákona je žalovaný povinen zaplatit žalobci také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí 300 Kč (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Lhůta ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek činí podle ustanovení § 4 odst. 7 zákona nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, splatnost příspěvku tedy nastala v prvním případě 9.9.2023, v druhém 19.12.2023 a ve třetím 11.6.2024.6. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobci příspěvek, ani že tento nárok žalobce jinak zanikl, soud důvodné žalobě v plném rozsahu vyhověl.7. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 o. z., kdy dlužník, který svůj dluh nesplní řádně a včas, je v prodlení. Je-li v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Výše úroků z prodlení byla stanovena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 925 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 110 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 732 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.9. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.