Žalobou podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu původně u Okresního soudu v Trutnově dne 18. 3. 2026, žalobkyně nárokovala vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené její právní předchůdkyní společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným dne 3. 10. 2022 zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 13 072 Kč a smluvního úroku ve výši 4 600 Kč, a to spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 4. 11. 2023 do zaplacení, a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 533 Kč. Tvrdila, že žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 3. 11. 2023. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a nejpozději dne 4. 11. 2023 se dostal do prodlení. Žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou s původní věřitelkou společností , právnická osoba, dne 23. 6. 2025.2. Usnesením Okresního soudu v Trutnově č. j. , číslo, ze dne 30. 3. 2026 tamní soud vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Liberci (dále jen „soud“) jako soudu místně příslušnému k projednání a rozhodnutí věci.3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, jeho stanovisko k žalobou uplatněnému nároku nebylo zjištěno.4. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků vycházeje z obsahu spisu a z provedených důkazů, když žalobkyně, která svoji neúčast omluvila, s tímto postupem souhlasila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání spolu se žalobou bylo žalovanému doručeno na adrese trvalého pobytu (§ 46b písm. a/ o. s. ř.) uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že písemnosti se považují za doručené tzv. fikcí dnem 11. 6. 2026 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.).5. Žalobkyně v dané věci žalobou uplatnila vůči žalovanému k zaplacení pohledávku, kterou měla od původní věřitelky společnosti , právnická osoba, nabýt postoupením. Zabýval se tudíž soud nejprve tím, že žalobkyně je oprávněna k uplatnění pohledávky u soudu, tj. její aktivní věcnou legitimací.6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.9. Nejvyšší soud ve svém rozhodování k dnes již neúčinné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), vycházel z toho, že smlouvou o postoupení pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele, tj. do právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem nastoupí na místo původního věřitele (postupitele) věřitel nový (postupník), aniž by došlo ke změně v obsahu závazku. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popř. postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal; možnost dlužníka přivodit zánik svého dluhu vůči dosavadnímu věřiteli (§ 526 odst. 1 věta druhá obč. zák.) tím není dotčena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61/2010, či v něm citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 29 Odo 360/2005). Tamtéž Nejvyšší soud uzavřel, že ke změně v osobě věřitele přitom může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu. Naproti tomu je otázka platnosti smlouvy o postoupení pohledávky nerozhodná z hlediska účinku splnění dluhu postupníkovi, oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel. Z těchto závěrů Nejvyšší soud vychází i nadále za stávající právní úpravy, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 712/2024.10. Z uvedeného plyne, že v případě, kdy postupitel dlužníka o postoupení pohledávky řádně nevyrozumí, musí soud ve sporu o zaplacení takové pohledávky posuzovat platnost postupní smlouvy, neboť postupník prokazuje svoji aktivní legitimaci pouze smlouvou.11. V dané věci žalobkyně ničeho o tom, kdy a jakým způsobem a zda vůbec postupitel (společnost , právnická osoba, ) žalovaného vyrozuměla o postoupení pohledávky, netvrdila. Předložila listinu s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2025 adresovanou žalovanému o tom, kdy a jakým způsobem a zda vůbec se tato listina dostala do sféry dispozice žalovaného, rovněž nebylo ničeho tvrzeno. Předloženo bylo potvrzení o odeslání zásilky žalovanému odesílatelem advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, dne 21. 7. 2025. Potvrzení o odeslání však svědčí pouze o tom, že listina byla žalovanému prostřednictvím odeslána, nevypovídá však již ničeho o tom, zda doručovaná listina se také dostala do sféry jeho dispozice. Oznámení (vyrozumění) o postoupení pohledávky je jednostranným hmotněprávním jednáním postupitele, které ke své účinnosti vůči nepřítomné osobě vyžaduje, aby projev vůle došel do sféry dispozice takové osoby (§ 570 odst. 1 o. z.). Sférou dispozice je přitom třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním jednáním. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního jednání adresátem, ale i ty případy, jestliže doručením dopisu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního jednání objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního jednání, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004). V daném případě žádná z listin připojených k žalobě nesvědčila o tom, že oznámení postupitele o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2025 bylo žalovanému doručeno, tedy že jej převzal či že se jinak dostalo do sféry jeho dispozice. Vedle toho je významné i to, že oznámení o postoupení pohledávky nelze považovat za platné právní jednání, neboť neobsahuje podpis postupitele, který je nezbytnou náležitostí právního jednání učiněného v písemné formě, jakož i to, že číslo smlouvy o půjčce , Anonymizováno, uvedené v oznámení, z níž plynoucí pohledávka má být postupována, neodpovídá číslu smlouvy uvedenému žalobkyní v žalobě ani číslu na smlouvy samotné , Anonymizováno, . Nebylo tedy prokázáno, že postupitel oznámil žalovanému (dlužníkovi) postoupení pohledávky žalobkyni, a tudíž se soud zabýval dále tím, zda žalobkyně, jakožto postupník, příslušnou smlouvou postoupení pohledávky prokázala.12. Žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 23. 6. 2025 uzavřenou mezi společností , právnická osoba, jakožto postupitelem a žalobkyní jakožto postupníkem. Podle ujednání v článku 2.3 smlouvy pro vyloučení pochybností postupuje tímto postupitel na postupníka pohledávky spolu use všemi souvisejícími poplatky a právy, které se k nim vztahují, a to ke dni podpisu. Podle ujednání v článku 2.4 smlouvy postoupení nabývá účinnosti zaplacením úplaty v souladu s článkem 3. Podle ujednání v článku 3.2 písm. a) smlouvy platí, že pokud postupník nezaplatí úplatu za podmínek stanovených v článku 3.1(tj. do 10 dnů ode dne podpisu smlouvy) bude tato smlouva s okamžitou platností ukončena.13. Podle § 548 o. z. vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní (odst. 1). Podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou (odst. 2).14. V daném případě smluvní strany ujednáním v článku 2.4 smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2025 vázaly postoupení pohledávek, tj. účinnost smlouvy, na naplnění odkládací podmínky spočívající v zaplacení sjednané úplaty za postoupené pohledávky. O tom, kdy a jakým způsobem a zda vůbec žalobkyně tuto úplatu zaplatila, žalobkyně ničeho neuvedla a o této skutečnosti nesvědčila ani žádná z listin připojených k žalobě. Bez toho, aby bylo prokázáno, že žalobkyně úplatu za postoupené pohledávky zaplatila v souladu s tím, co bylo ujednáno, a byla tudíž naplněna sjednaná odkládací podmínka účinnosti smlouvy (postoupení pohledávek), nelze uzavřít, zda došlo k postoupení pohledávek žalobkyni, a tím ani, zda je dána její věcná legitimace k vymáhání předmětné pohledávky vůči žalovanému v soudním řízení. Soud tudíž žalobu zcela zamítl, neboť nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně je samostatným a prvořadým důvodem, který vede k zamítnutí žaloby, aniž by bylo třeba zabývat se věcí samou.15. Soud byl při jednání připraven poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že nepředložením důkazu o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky neunáší své důkazní břemeno ohledně ve věci rozhodné skutečnosti, žalobkyně se však svojí neúčastí při jednání soudu o poučení a možnost reagovat na ně připravila.16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. v situaci, kdy ve věci zcela úspěšnému žalovanému, který by měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné podle obsahu spisu nevznikly.