1 C 189/2020-116 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala dne 29. 1. 2020 žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 76 376,56 Kč s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě mu byla téhož dne poskytnuta částka 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal nad rámec poskytnuté částky zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 24 040 Kč (úrok ve výši 65 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 10 500 Kč; celkem 57 540 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 30 měsíčních splátkách po 1 918 Kč. Žalovaný ve prospěch pohledávek žalobkyně ničeho neuhradil a v důsledku podání insolvenčního návrhu na povolení oddlužení žalovaného, žalobkyně pohledávky ke dni 29. 9. 2016 zesplatnila. V průběhu insolvenčního řízení vedeného u [název soudu] pod č.j. [spisová značka] v rámci povoleného oddlužení žalovaného přijala žalobkyně plnění v celkové výši 395,93 Kč, neboť do insolvenčního řízení přihlásila pohledávku ve výši 47 340 Kč. Rozhodnutím soudu ze dne 19. 2. 2018 bylo schválené oddlužení žalovaného zrušeno a řízení zastaveno. Žalobkyně proto u soudu uplatnila nárok na zaplacení částky 76 376,56 Kč sestávající ze zůstatku poskytnuté částky 22 604,07 Kč; neuhrazených obchodních úroků ve výši 24 040 Kč; poplatků za správu zápůjčky 350 Kč; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 47 940 Kč za dobu od 30. 9. 2016 do 27. 1. 2020 ve výši 12 732,49 Kč; sjednaných smluvních pokut ve výši 16 100 Kč; nákladů upomínečného 550 Kč. Podáním ze dne 25. 11. 2020 doplnila žalobkyně skutková tvrzení a uvedla, že řádně prověřila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, když měla k dispozici výpis z účtu žalovaného a hodnotila výdaje dlužníka z tohoto výpisu vyplývající v kontextu s informacemi, které jí žalovaný sám poskytl. S ohledem na tyto výdaje a částku 18 563,16 Kč byl žalovaný vyhodnocen jako úvěruschopný, když pravidelné měsíční výdaje žalovaného žalobkyně hodnotila částkou 6 637,30 Kč a rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil tak 11 925,86 Kč. Při započtení nové splátky (průměrem všech splátek) ve výši 2 320,40 Kč by pak šlo o částku 9 605,46 Kč, tedy téměř trojnásobek tehdy stanoveného životního minima (3 410 Kč). Má proto za to, že při prověření úvěruschopnosti žalovaného postupovala s náležitou odbornou péčí. V průběhu řízení došlo k částečnému zastavení řízení na základě zpětvzetí žaloby co do částky 4 600 Kč jako části uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného, který se k žádnému z jednání bez omluvy nedostavil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 25. 8. 2016 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelovou zápůjčku ve výši 23 000 Kč a žalovaný jako zákazník se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 57 540 Kč, která zahrnuje částku 23 000 Kč, úrok ve výši 24 040 Kč odpovídající 65 % ročně a administrativní poplatek ve výši 10 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 30 měsíčních splátkách po 1 918 Kč počínaje dnem 1. 10. 2016 a konče dnem 1. 3. 2019 s tím, že v případě, že bude u soudu zahájeno insolvenční řízení týkající se žalovaného, je žalobkyně oprávněna pohledávku zesplatnit a toto oznámit zákazníkovi elektronicky. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako fixní po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z rámcové smlouvy o poskytování zápůjček soud zjistil, že byla uzavřena dne 25. 8. 2016 a upravuje práva a povinnosti mezi věřitelem a zákazníkem při uzavírání jednotlivých smluv o zápůjčce, proces uzavírání těchto dílčích smluv a některá práva a povinnosti vyplývající z dílčí smlouvy. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že 29. 8. 2016 byla z tohoto účtu vyplacena částka 23 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Dle sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut žalobkyně činí měsíční poplatek za správu zápůjčky 350 Kč; úrok za poskytnutí zápůjčky 65 %; rozmezí smluvních pokut 0,1 - 0,5 % denně ve vazbě na dobu prodlení zákazníka a výše upomínečného při pohledávce nad 30 000 Kč částku 350 Kč. Z vyčíslení pohledávky žalobkyně ze smlouvy [číslo] ke dni 27. 1. 2020 vyplývá vyčíslení jednotlivých pohledávek, které učinila žalobkyně předmětem tohoto řízení. Dle splátkového kalendáře měla být pohledávka žalobkyně splácena počínaje dnem 1. 10. 2016 splátkami ve výši 1 918 Kč s tím, že poslední splátka měla být uhrazena 1. 3. 2019. Ve prospěch pohledávek žalobkyně je evidována úhrada ve výši 395,93 Kč. Z návrhu na povolení oddlužení podaného žalovaným dne 26. 9. 2016 a seznamu závazků žalovaného soud zjistil, že žalovaný v návrhu uvedl, že má celkem 11 závazků v celkové výši 232 635,12 Kč, z nichž je většina po splatnosti více jak 30 dnů a on sám je v úpadku, tyto není schopen splácet a převyšují hodnotu jeho majetku. Svůj příjem v tomto řízení doložil ve výši 16 503 Kč a příjmy za roky 2013 – 2016 ve výši 226 742 Kč. 4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně dle svých tvrzení provedla hodnocení žalovaného na základě údajů, které jí žalovaný sdělil. Formulář obsahující údaje sdělené žalovaným se nedochoval. Kromě toho vycházela žalobkyně z údajů obsažených ve výpisu z účtu č. [bankovní účet] ze dne 1. 8. 2017. Z tohoto výpisu vyplynulo zjištění, že jde o účet žalovaného, na který za období od 1. 7. 2016 do 31. 7. 2016 bylo připsáno 22 720,64 Kč a odepsáno 24 902,37 Kč. Na účet došla platba [právnická osoba] – mzda ve výši 18 559 Kč a platba od [právnická osoba] 1 160 Kč a od [právnická osoba] platba ve výši 3 000 Kč. Z účtu byla uskutečněna splátka půjčky [příjmení] [příjmení] ve výši 538 Kč označená jako„ Půjčka 1“. Dle dodatku pracovní smlouvy [číslo] ze dne 24. 5. 2016 došlo k prodloužení pracovní smlouvy žalovaného u [právnická osoba] na dobu do 31. 5. 2017. Z výplatního lístku žalovaného vyplynulo, že mzda žalovaného u neuvedeného zaměstnavatele byla stanovena ve výši 13 500 Kč a za měsíc [číslo] mu bylo vyplaceno 16 324 Kč. Dle informace z databáze neplatných dokladů nebyl [číslo obč. průkazu] v této nalezen. Dle informace z insolvenčního rejstříku nebyl žalovaný nalezen ke dni 25. 8. 2016 v databázi dlužníků. Dle nedatované informace databáze [anonymizováno] nebyl žalovaný nalezen v databázi aktivních exekucí. Dopisem ze dne 17. 7. 2019 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. 5. Soud má za to, že v posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným jako spotřebitelem uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje též zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. V projednávané věci žalobkyně nepředložila předsmluvní formulář, z něhož by bylo zřejmé, jaké údaje jí žalovaný sdělil a uvedla, že jeho schopnost úvěr splatit posoudila na základě jím uvedených údajů a údajů, které vyplynuly z výpisu z jeho účtu za měsíc červenec 2016. K dispozici měla pracovní smlouvu žalovaného a dodatek o jejím prodloužení do 31. 5. 2017. Na základě těchto dokladů s důrazem na údaje vyplývající z výpisu z účtu, shledala, že žalovaný je schopen úvěr splácet. I tento výpis však nasvědčuje tomu, že žalovaný měl více půjček a v měsíci červenci 2016 jeho výdaje převyšovaly významně jeho příjmy, kdy tento rozdíl byl saturován půjčkami od jiných nebankovních poskytovatelů. Přesto se žalobkyně nezabývala jeho dalšími výdaji spojenými s jinými závazky, jeho životními náklady ani výdaji na bydlení. Zjištění, že z databáze exekucí nevyplynulo žádné exekuční řízení proti němu, jakož i zjištění, že v době poskytnutí zápůjčky nebyl v insolvenci a měl platný občanský průkaz, nemůže vést k závěru o tom, že v kontextu s obsahem jediného výpisu z účtu, popř. dodatkem pracovní smlouvy na dobu určitou, byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí posouzena. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. S ohledem na skutková zjištění má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Soud má za to, že svoji povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i důsledek, kdy žalovaný nesplatil ani jedinou splátku a