1 C 190/2021-62 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 27. 1. 2021 žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 25 006 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o půjčce [číslo] dne 23.2.2015, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel právní předchůdce žalobkyně z informace žalovaného, že pobírá mzdu ve výši 38 000 Kč, žije ve vlastním bytě či domě, nemá žádnou vyživovací povinnost a nemá žádný jiný závazek z kreditní karty nebo zápůjčky. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 26 506 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 100 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 3 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a pojištění 406 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 457 Kč Poslední splátka byla stanovena na 4.4.2016. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatil částku 1 500 Kč. Žalobkyně má za to, že původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 23,72 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč od 12.4.2016 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 15 000 Kč, dlužných poplatků ve výši 10 006 Kč, kapitalizované úroky ve výši 13 253,55 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4 474,46 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 15 000 Kč v zákonné výši od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok 23,72 % z dlužné jistiny 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] dne 23.2.2015 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 11 100 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 100 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 3 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a pojistné 406 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 457 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % p.a.. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 8 smlouvy. Dle č.l. 9 smlouvy je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Z čl. 1 smlouvy vyplývá ujednání o tom, že dojde-li ve smyslu článku 9.3 smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 6.12.2019 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a dopisem z téhož dne oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 3.9.2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán s příjmem 38 000 Kč, uváděl své výdaje v částce 8 850 Kč měsíčně, z toho 2 800 Kč jako nájem, inkaso a jeho použitelný příjem byl stanoven částkou 29 150 Kč. 4. Pokud jde o nároky uplatněné z výše uvedené smlouvy, má soud po právní stránce za to, že v posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřeny v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) dvě smlouvy o zápůjčce, na které se vztahuje též zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně v projednávané věci doplnila po podání žaloby svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a z jakých dokladů ověřoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného. K důkazu předložila formulář – Karta zákazníka, kterou žalovaný podepsal v den uzavření smlouvy. Z tohoto formuláře lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru formálně zabýval. Nepředložil však žádné listiny, z nichž by mohl soud vzít za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně dostatečným způsobem schopnost žalovaného úvěr splácet, ověřila. Nezabýval se blíže tvrzenými výdaji žalovaného, jak pokud jde o jeho výdaje na bydlení, tak pokud jde o výdaje domácnosti. Z žádného důkazu není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval též ověřením úvěruschopnosti žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání ve věci samé dne 15.10.2021 nedostavila, nemohl jí soud ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., poskytnout poučení o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím úvěru žalovanému jeho schopnost úvěr splatit, když tato poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). 5. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byly částky ve smlouvách uvedené vyplaceny. Ve prospěch nároku ze smlouvy o půjčce [číslo] dne 23.2.2015, na jejímž základě převzal částku 15 000 Kč, uhradil žalovaný postupnými platbami 1 500 Kč a soud proto dovodil částečnou oprávněnost upla