1 C 175/2022-58 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovanou dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 10 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 8 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Splatnost poslední splátky připadala na den 27. 11. 2020 Smlouva byla uzavřena v písemné podobě a žalovaná ve smlouvě stvrdila převzetí částky 10 000 Kč svým podpisem. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas a vznikla jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné částky za každý den prodlení. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 7 684,24 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 338,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 923,55 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 498,43 Kč. Ve prospěch pohledávek právního předchůdce žalobkyně uhradila žalovaná částku 4 600 Kč. 2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků. Při rozhodování soud vycházel z listinných důkazů založených ve spise, které pro posouzení věci považoval za postačující. 3. Žalobkyně předložila listiny nazvané Smlouva o úvěru dne [datum], [číslo] formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost žalované o poskytnutí úvěru, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, upomínku ze dne 6. 9. 2021, předžalobní výzvu ze dne 18. 10. 2021, postupní smlouvu, potvrzení o úhradě kupní ceny postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] Smlouva o úvěru je podepsána oběma smluvními stranami a z této smlouvy soud zjistil, že žalované byl v den podpisu smlouvy poskytnut hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit včetně úroku ve výši 963 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, nákladů za vyhodnocení ve výši 929 Kč a částky 1 800 Kč za hotovostní inkaso plateb ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, kdy prvá splátka měla být zaplacena do měsíce od poskytnutí úvěru. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaná v žádosti vyčíslila své příjmy částkou 13 284 Kč měsíčně a své výdaje částkou 5000 Kč měsíčně. Z výplatních pásek za měsíce 6, 7 a 8 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně údaje o příjmu žalované ověřil těmito výplatními páskami a pracovní smlouvou ze dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a postoupení oznámil žalované dopisem. V oznámení byla žalovaná vyzvána též k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od obdržení dopisu. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána právním zástupce žalobkyně k zaplacení dopisem ze dne 18. 10. 2021. 4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splatit. Z předložených listin není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval deklarovanými výdaji žalované, když předložené doklady a žádost o úvěr svědčí o tom, že zkoumány byly toliko příjmy žalované. Z žádného důkazu není rovněž patrno, že by právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřil též existenci případných závazků žalované z jiných, dříve uzavřených smluv např. nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 10 000 Kč původním věřitelem k rukám žalované. Žalovaná, která se také k jednání nedostavila, netvrdila jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li doloženo vyplacení částky 10 000 Kč žalované, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je třeba zvážit přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského z