1 C 182/2022-58 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 8 000 Kč a příslušenství úvěru ve výši 6 868 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Splatnost poslední splátky připadala na den 18.10.2020 Smlouva byla uzavřena v písemné podobě a žalovaný ve smlouvě stvrdil převzetí částky 8 000 Kč svým podpisem. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas a ve prospěch pohledávek ze smlouvy uhradil částku 2 124 Kč. Původní věřitel závazek ze smlouvy zesplatnil a od 19.10.2020 je žalovaný v prodlení s úhradou částky 12 744 Kč. Předmětem žaloby je nesplacená jistina 6 937,93 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 937,93 Kč od 20.7.2021 do zaplacení, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 576,54 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 3 358,73 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 636,98 Kč, nesplacený inkasní poplatek 1 233,82 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 670,03 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 19.10.2020 do 11.06.2021, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 6 937,93 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 368,52 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 19.10.2020 do 11.06.2021, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 6 937,93 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 630,41 Kč. Ve prospěch pohledávek právního předchůdce žalobkyně uhradil žalovaný částku 2 124 Kč. 2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků. Při rozhodování soud vycházel z listinných důkazů založených ve spise, které pro posouzení věci považoval za postačující. 3. Žalobkyně předložila listiny nazvané Smlouva o úvěru ze dne [datum], [číslo] formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, upomínku, předžalobní výzvu ze dne 18.10.2021, postupní smlouvu, potvrzení o úhradě kupní ceny postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky. Smlouva o úvěru je podepsána oběma smluvními stranami a z této smlouvy soud zjistil, že žalovanému byl v den podpisu smlouvy poskytnut hotovostní úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit včetně příslušenství ve výši 6 868 Kč a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč, kdy prvá splátka měla být zaplacena do měsíce od poskytnutí úvěru. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný v žádosti vyčíslil své příjmy částkou 18 500 Kč měsíčně a své výdaje částkou 6 000 Kč měsíčně. Z výplatních pásek za měsíce 4, 6 a 7/2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně údaje o příjmu žalovaného ověřil těmito výplatními páskami a pracovní smlouvou ze dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a postoupení oznámil žalovanému dopisem. V oznámení byl žalovaný vyzván též k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván právním zástupce žalobkyně k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021. 4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splatit. Z předložených listin není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval deklarovanými výdaji žalovaného, když předložené doklady a žádost o úvěr svědčí o tom, že zkoumány byly toliko jeho příjmy. Z žádného důkazu není rovněž patrno, že by právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřil též existenci případných závazků žalovaného z jiných, dříve uzavřených smluv např. nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 8 000 Kč původním věřitelem k rukám žalovaného. Žalovaný, který se také k jednání nedostavil, netvrdil jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmot