1 C 399/2021-65 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se žalobou podanou Okresnímu soudu v Lounech domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 36 402 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČO [číslo] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 600 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 18,98 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč, za hotovostní inkaso splátek částku 5 200 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění se zavázala zaplatit 360 Kč. Žalovaná dále uzavřela s původním věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 18,87 % ročně), odměny za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek částku 4 000 Kč a poplatek za doplňkovou službu životní pojištění ve výši 240 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Ve prospěch pohledávky vzniklé dle smlouvy ze dne [datum] uhradila 1 188 Kč; v případě pohledávky vzniklé dle smlouvy ze dne [datum] uhradila 4 410 Kč. Pohledávky byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalované v prvním případě jistinu ve výši 13 000 Kč, v druhém případě jistinu ve výši 10 000 Kč a dále úroky a zákonné úroky z prodlení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, a to i na základě informací získaných od žalované, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně ani právní předchůdkyně žalobkyně nemají doklady k dispozici. Současně z veřejně dostupného rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když žalobkyně svoji nepřítomnosti při jednání dne [datum] omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ač jí předvolání k jednání bylo doručenou ložením dne [datum] adresu jejího bydliště uvedenou v evidenci obyvatel. 3. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční částku ve výši 13 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a poplatek ve výši 2 600 Kč, úrok ve výši 2 600 Kč, hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč a poplatek za pojištění 360 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách po 396 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit do sedmi kalendářních dnů ode dne uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finanční částky. Z karty zákazníka ze dne [číslo] podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z výplatních pásek, dokladu o přiznání mateřské/rodičovské, p pracovní smlouvy a nájemní smlouvy. Žalovaná uváděla příjmy ve výši 27 523 Kč a výdaje 21 368 Kč, z toho splátky úvěrů/zápůjček v částce 1 368 Kč. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 6 000 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 2 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dále se zavázala uhradit za zařazení do programu životního pojištění částku 240 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách po 304 Kč s tím, že první splátku je povinna zaplatit do sedmi kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí finanční částky. Z karty zákazníka ze dne [datum] podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z dokladu o přiznání mateřské/rodičovské, rozhodnutí o výživném a nájemní smlouvy, kdy žalovaná potvrdila příjem celkem 32 465 Kč, a výdaje 21 000 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že původní věřitel oznámil postoupení žalovaných pohledávek žalované. Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. 6. Soud má za to, že v posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřeny, dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru upravená ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na které se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalované především z údajů, které mu žalovaná sdělila jak o svých příjmech, tak i o svých výdajích. Soustředil se na ověření jejích příjmů, ale toto ověření nebylo důsledné, když je patrno, že žalovaná pobírala příspěvek na živobytí ve výši 5 440 Kč, mateřskou 7 600 Kč a další příjmy v celkové výši 19 425 Kč, avšak právní předchůdce žalobkyně měl dle karty zákazníka ze dne [datum] k dispozici pouze doklad o přiznání mateřské/rodičovské, rozhodnutí o přiznání výživného. Z této karty je též patrno, že důsledně neověřoval ani výdaje žalované, když měl k dispozici pouze nájemní smlouvu a prohlášení žalované. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru ve výši 10 000 Kč dne [datum] neproběhlo prověření ze strany právního předchůdce žalobkyně důsledně, když ten měl k dispozici především doklady o některých příjmech žalované, avšak pokud jde o výdaje zabýval se pouze výdaji na nájemné a v ostatním vycházel z prohlášení žalované. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a nálezu Ústavního soudu [ústavní nález], dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně v projednávané věci doplnila po podání žaloby svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a z jakých dokladů ověřoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalované. K důkazu předložila formulář – Kartu zákazníka, kterou žalovaná podepsala vždy v den uzavření smlouvy. Z předloženého formuláře lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalované před poskytnutím úvěru formálně zabýval. Nepředložil však v řízení žádné listiny, z nichž byly údaje o úvěruschopnosti žalované ověřeny jeho právním předchůdcem. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání ve věci samé dne [datum] nedostavila, nemohl jí soud ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., poskytnout poučení o tom, že je třeba označit důkazy k prokázán