1 C 267/2023-57 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 19 079,58 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel v písemné formě s žalovanou Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen "smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na jejím základě původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 15 000 Kč spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč do 24.11.2021 Smlouva byla uzavřena v písemné podobě. Žalovaná převzala poskytnutou částku v hotovosti v místě svého bydliště, avšak sjednanou částku neuhradila řádně a včas a vznikla jí povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Předmětem žaloby učinila žalobkyně částku 8 863,72 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4.2.2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 860,75 Kč za dobu od 25.11.2021 do 16.1.2023 z částky 8 863,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 023,55 Kč, částku ve výši 6 519,69 Kč jako neuhrazené poplatky, smluvní pokutu ve výši 3 696,17 Kč při sazbě 0,1 % denně z částky 8 863,72 Kč za dobu od 25.11.2021 do 15.1.2023. Svoji aktivní legitimaci v řízení žalobkyně opírá o postupní smlouvu uzavřenou s původním věřitelem dne [datum]. 2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků. Při rozhodování soud vycházel z listinných důkazů založených ve spise, které pro posouzení věci považoval za postačující. 3. Žalobkyně předložila listiny nazvané Smlouva o úvěru ze dne [datum], [číslo] formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost o úvěr z [datum], předžalobní výzvu ze dne 24.5.2023, postupní smlouvu včetně dodatku, oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované úvěr splatit, předložila žalobkyně k důkazu pracovní smlouvu z prosince 2019 uzavřenou na dobu určitou do [datum], výplatní lístky za měsíce 6, 7, 8/2020, poštovní poukázky o výplatě invalidního důchodu ve výši [částka] a exekuční příkaz z [datum] k vymožení částky [částka]. 4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splatit. Z předložených listin není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval faktickými výdaji žalované, když předložené doklady svědčí o tom, že poskytovatel úvěru se soustředil na ověřování příjmů žalované, aniž by se jakkoliv zabýval jejími skutečnými výdaji. Pokud jde o výdaje měl k dispozici jen prohlášení žalované o výdajích na bydlení ve výši [částka], osobních výdajích ve výši [částka] a srážkách ze mzdy ve výši [částka]. Z žádného důkazu není patrno, že by poskytovatel úvěru ověřoval tvrzené výdaje žalované, pokud jde o náklady na bydlení a energie (např. SIPO, nájemní smlouva, faktury). Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 15 000 Kč původním věřitelem žalované. Žalovaná, který se také k jednání nedostavila, netvrdila jiný důvod poskytnutí této částky. 5. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li doloženo vyplacení částky 15 000 Kč žalované, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je třeba zvážit přiznání nároku z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. V projednávané věci již z žalobních tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila ve prospěch pohledávek žalobkyně částku 12 000,01 Kč. Soud proto určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 2 999,99 Kč a uložil žalované povinnost k zaplacení této částky. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminolog