7 C 171/2022-77 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou a jejím doplněním domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 39 269,84 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] podal Žádost o revolvingový úvěr [číslo] uvedl údaje o své osobě a zaměstnání včetně příjmů a výdajů. Žádosti [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jen banka) vyhověla a akceptovala. Na základě akceptace žádosti došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr [číslo] s úvěrovým rámcem ve výši 70 000 Kč. Žalovaný v průběhu úvěrového vztahu načerpal celkovou částku 69 430 Kč (částku 33 489 Kč dne 22.12. 2019, částku 14 000 Kč dne 13.1 2020, částku 941 Kč dne 14.1 2020, částku 5 000 Kč dne 15.1. 2020, částku 10 000 Kč dne 17. 1. 2020, částku 5 000 Kč dne 22.1. 2020, částku 1 000 Kč dne 27. 1. 2020). Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr v měsíčních splátkách, žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 31. 1. 2022. Žalovaný na úvěr uhradil 62 852Kč (částku 16 864 Kč dne 5.6. 2020, částku 4 600 Kč dne 9. 7. 2020, částku 7 300 Kč dne 2. 9. 2020, částku 4 020 Kč dne 5. 11. 2020, částku 3 100 Kč dne 6. 11. 2020, částku 6 700 Kč dne 12. 1. 2021, částku 3 600 Kč dne 18. 2. 2021, částku 2 600 Kč dne 9. 3. 2021, částku 5 686 Kč dne 10. 5. 2021, částku 8 400 Kč dne 27. 7. 2021. Žalovanou částku 39 269,84Kč tvoří neuhrazená jistina ve výši 37 422,94 Kč, poplatky ve výši 600Kč (náklady na vymáhání) a smluvní pokuty ve výši 368 Kč (ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení), pojistné ve výši 878,90Kč (ve výši 7,99 % z měsíční částky splátky úvěru). Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 3 686,58Kč (22,68 % ročně od 23. 12. 2019 do 31. 1. 2022), zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 39 269,84Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení a úrok 22,68 % ročně z 39 269,84 od 1. 2. 2022 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] a.s. a [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Usnesením soud č.j. 7 C 171/2022-69 ze dne 23. 11. 2022 bylo řízení v části kapitalizovaného úroku od 23. 12. 2019 do 31. 1. 2022 v rozsahu částky ve výši 3 000 Kč zastaveno, když žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, neboť po podané žalobě žalovaný na svůj dluh uhradil dne 12. 5. 2022 částku 3 000 Kč, která byla započtena žalobkyní na kapitalizované smluvní úroky. 4. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, která omluvila svou neúčast u jednání nařízené na den [datum] a souhlasila s rozhodnutím ve věci bez její přítomnosti. 5. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že při uzavření smlouvy předložil občanský průkaz, řidičský průkaz, jiné doklady jako je pracovní smlouva, výplatní pásky, výpisy z účtu, mzdové listy, doklady ke svým výdajům nepředkládal, nebyly nikým požadovány, bydlel v pronájmu, rovněž nájemní smlouvu po něm nikdo nepožadoval. Potvrdil, že po podání žaloby zaplatil žalobkyni 3 000 Kč. Ke svým poměrům uvedl, že je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti, pracuje jako OSVČ v oboru zedník, s příjmem 30 – 40 000 Kč čistého měsíčně, bydlí v pronájmu, jeho výdaje na bydlení činí 16 000 Kč. 6. Z žádosti - smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb, dodatku čl. 18 k rámcové smlouvě č. [spisová značka], úplného znění rámcové smlouvy /pojistky č. [spisová značka], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dopisu z 27. 12. 2019, základní informace o úvěru a jeho splácení, čerpání úvěru, produktových podmínek pro revolvingové úvěry, všeobecných obchodních podmínek, sazebníku pro úvěry, změny rozsahu krytí plnění a ceny pojištění ze dne 22. 3. 2021, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že se banka (původní věřitel) zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 70 000 Kč s výší úrokové sazby 22,68 % ročně, který se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. V žádosti /smlouvě o revolvingový úvěr je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán, čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč, příjem domácnosti ve výši 45 000 Kč, žije s družkou, bydlení v nájmu, celkové náklady v e výši 10 000 Kč, finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet) ve výši 3 800 Kč. Z výpisu úvěru vyplývá čerpání úvěru v celkové výši 69 430 Kč. Dopisem ze dne 27. 12. 2021 banka odstoupila od úvěrové smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno oznámením ze dne 25. 2. 2021 o postoupení pohledávky. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 3. 3. 2022 předané k poštovní přepravě dle podacího listu dne [datum] byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně s upozorněním na možnost soudního vymáhání. 7. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně výše příjmu. Nebyly ověřovány faktické výdaje žalovaného spojené s bydlením (např. dokladem SIPO, nájemní smlouva) a další výdaje (např. výpisem z účtu). Žádné doklady o příjmech a výdajích žalovaného z důvodu prověření úvěruschopnosti nebyly předloženy soudu ani při uzavírání smlouvy. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho m