7 C 73/2023-39 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 60 506,68 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr revolvingový úvěr [číslo] Smlouva o revolvingovém úvěru se stala platnou podpisem úvěrové smlouvy, účinnou se stala okamžikem prvního čerpání finančních prostředků prostřednictvím úvěrové karty, a to po její řádné a včasné aktivaci. Žalovaná podmínky pro včasnou a řádnou aktivaci splnila, když na základě smlouvy o revolvingovém úvěru čerpala prostřednictvím úvěrové karty revolvingový úvěr. Žalovaná byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr opakovaně, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 60 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách výše měsíční splátky byla stanovena jako procentuální část nesplacené dlužné částky (tj. výše vyčerpaného nesplaceného revolvingového úvěru spolu s dlužnými poplatky a dlužnými úroky), a to na 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 66 727,14 Kč a na poskytnutý úvěr uhradila částku 18 415,28 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně využila svého oprávnění a zesplatnila úvěr ke dni [datum]. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 29. 7. 2022. Žalobkyně požaduje zaplacení částky ve výši 60 506,68 Kč (tj. jistiny ve výši 58 403,68 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, poplatků za pojištění ve výši 207 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 700 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 979,98 Kč od 13. 8. 2022 do 31. 10. 2022, kapitalizovaný úrok ve výši 10 407, 05 Kč, úrok 11,75 % ročně z částky 58 403,68 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 60 506,68 Kč od 1. 11. 2022 do zaplacení. Věřitelem byla prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalované byla zaslaná předžalobní výzva k plnění. 2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaná se k jednání nedostavila. 4. Žalobkyně předložila smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum], výpis čerpání, splátek a úhrad, výzvu ke splacení celého úvěru ze dne 29. 7. 2022, potvrzení o provedení ověření bonity klienta, ze kterých lze učinit závěr, že se žalobkyně zavázala smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum] poskytnout žalované revolvingový úvěr, výše měsíční splátky činila 4 % z dlužné částky, s úrokovou sazbou 26,28 % ročně. K poměrům žalované v návrhu na uzavření úvěrové smlouvy je uvedeno, že žalovaná je rozvedená, bydlí v podnájmu, zaměstnaná s měsíčním čistým příjmem ve výši 17 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti byl uveden ve výši 17 000 Kč, jiné údaje o poměrech žalované ani údaje o předložení dokladů pro ověření příjmů a výdajů na straně žalované v žádosti uvedeny nebyly. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že na straně žalované byl schválen dne [datum] revolvingový úvěr s limitem 60 000 Kč, k žalované bylo uvedeno, že je rozvedená, bezdětná, zaměstnaná s příjmem 25 000 Kč a příjem jejího partnera ve výši 17 000 Kč, splátky jiným společnostem ve výši 9 000 Kč. Žalovaná čerpala celkem částku 66 727,14 Kč a uhradila 18 415,28 Kč, což bylo doloženo výpisem čerpání, splátek a úhrad. Předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2022 podanou dle podacího archu k poštovní přepravě dne 26. 8. 2022 byla žalovaná vyzvaná zástupcem žalobkyně k uhrazení žalované částky. 5. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalované. Důkazní břemeno k prokázání těchto skutečností nese žalobkyně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/2013 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové sm