1 C 200/2024-63 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 15 264,66 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru , typ půjčky, č. , číslo, , na jejímž základě se zavázala dle čl. II. odst. 1 Smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. V čl. II. odst. 4 Smlouvy o úvěru bylo sjednáno splacení úvěru v počtu pevně stanovených měsíčních anuitních splátek, v ujednané výši, skládajících se z platby na jistinu a úrok, zde konkrétně 736,96 Kč. Splatnost jednotlivých splátek byla ujednána vždy k příslušnému dni v měsíci, s uvedením konkrétního data splatnosti první a poslední ze splátek. Roční úroková sazba smluvního úroku byla stanovena v čl. II odst. 5 Smlouvy o úvěru a RPSN bylo ujednáno ve výši specifikované v čl. II odst. 6 Smlouvy o úvěru. Úvěr byl žalovaným vyčerpán dne 1. 10. 2022. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn ke dni 17. 7. 2023. Požadovaná částka sestává z jistiny ve výši 12 903,77 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky počítaného při ujednané úrokové sazbě ve výši 914,32 Kč, úroku z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaného za dobu do 29.11.2023 částkou 711,67 Kč, úroku z prodlení počítaného z částky dlužného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni 29.11.2023, částkou 69,90 Kč ( úrok z prodlení počítaný v zákonné sazbě z částky obchodního úroku, a to za období následující po prodlení dlužníka s úhradou splatného obchodního úroku do 29. 11. 2023), částky 365 Kč jako dílčími poplatky předepsanými žalovanému dle sazebníku jako poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu, případně též dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr, bylo-li toto v úvěrové smlouvě sjednáno a další poplatky v částce 300 Kč. Žalobkyně dále žádá úrok z prodlení v zákonné výši z částky 12 903,77 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků.2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když žalovaný se k jednání nedostavil a nijak se neomluvil, ač mu předvolání k jednání bylo doručeno dne 12.8.2024 uložením na adresu jeho bydliště uvedenou v evidenci obyvatel. Právní zástupce žalobkyně svoji nepřítomnost při jednání omluvil a souhlasil s tím, aby jednání proběhlo v nepřítomnosti žalující strany.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, , žádosti o poskytnutí úvěru, všeobecných produktových podmínek spotřebitelského úvěru, sazebníku, výpisu z úvěrového účtu, bilance úvěru soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalovanému ve výši 15 000 Kč bez uvedení účelu. Žalovaný se zavázal platit roční úrok 16,35 %, výše měsíční anuitní splátky činila 736,96 Kč a pojištění v částce 73 Kč, celkem 809,96 Kč. Dle umořovací tabulky (bilance), výpisu z úvěrového účtu za dobu od listopadu 2022 do března 2023 a platební historie žalovaný úvěr čerpal dne , datum, ve výši 15 000 Kč a následně uhradil žalobkyni v době od 14. 11. 2022 do 9. 3. 2023 postupnými splátkami částku 3 247,59 Kč. Dopisem ze dne 19. 7. 2023 žalobkyně oznámila žalovanému, že celá pohledávka je splatná ke dni 17. 7. 2023 a žalovaný byl vyzván k zaplacení do 2. 8. 2023. Dle poštovního podacího archu byla zásilka podána k poštovní přepravě dne 20. 7. 2023. Dopisem ze dne 4. 12. 2023 byl žalovaný vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího lístku byla výzva podána k poštovní přepravě téhož dne.5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného a jejích příloh bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši , hodnota, Kč měsíčně, který ověřila z běžného účtu žalovaného a brala v úvahu zjištění, že dosavadní interní splátky žalovaného činí , hodnota, Kč. Externí splátky činily , hodnota, Kč. Z připojených výpisů z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně za dobu , datum, do , datum, bylo zjištěno, že na předmětný účet docházely příjmy od plátce , právnická osoba, . Počáteční zůstatek na účtu činil –, hodnota, Kč a konečný zůstatek ke dni , datum, činil –, hodnota, Kč. Z přehledu úvěrů vyplývá, že žalovaný měl v době poskytnutí tohoto úvěru dalších 6 úvěrů v celkové částce přesahující , hodnota, Kč.6. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva.7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela z výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ, faktické výdaje žalovaného jí známy nebyly a tyto tak nezohlednila. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinnos