ECLI: ECLI:CZ:OSLN:2024:7.C.231.2023.1 Datum: 2024-01-22 Předmět: O zaplacení 13 330,60 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 149 z. č. 99/1963 Sb.", ["peněžité plnění""podnájem""smlouva o úvěru"]
O co šlo: O zaplacení 13 330,60 Kč s příslušenstvím (["§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ nař. vl. č. 351/2013 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 101 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z. č. 8)
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 13 330,60 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] dne [datum] s úvěrovým rámcem 13 000 Kč. Žalovaný v průběhu úvěrového vztahu načerpala částku 12 574 Kč, žalovaný na poskytnutý úvěr celkem uhradil částku 2636Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr v měsíčních splátkách, výše měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 23. 3. 2023. Žalovanou částku 13 330,60 Kč tvoří neuhrazená jistina ve výši 10 930,60 Kč, náklady na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok 26,28 % ročně z 10 930,60 Kč ke dni sepsání žaloby od 24. 3. 2023 do 26. 6. 2023 ve výši 1465,45 Kč, úrok 15 % ročně z 10 930,60 Kč od 27. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení k datu sepsání žaloby od 15. dne po zesplatnění (7. 4. 2022 – 26. 6. 2023) ve výši 443,73 Kč a zákonný úrok z prodlení z celé dlužné částky od 27. 6. 2023 do zaplacení. Žalobkyně prověřuje úvěruschopnost spotřebitele, je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod., nahlížením do externích úvěrových registrů. Žalovaného byla zaslána předžalobní výzva k úhradě celého dluhu.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast u jednání a žalovaný se k jednání nedostavil.
4. Z úvěrové smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] dne [datum], výpisu čerpání splátek úhrad, posouzení úvěruschopnosti, potvrzení o provedení ověření bonity klienta, výzvy ke splacení celého dluhu ze dne 23. 3. 2023 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi revolvingový bezúčelový úvěr s výší úvěrového rámce 13 000 Kč s výší úrokové sazby 26,28 % ročně, který se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách ve výši 64 % z dlužné částky. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný je zaměstnanec, čistý měsíční příjem činí 28 000 Kč, příjem členů domácnosti ve výši 14 500 Kč, je svobodná, bydlení v podnájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Podpisem žalovaný souhlasil s převodem peněžních prostředků ve výši prvního čerpání úvěru 12 574 Kč ve prospěch uvedené osoby prodávající ve smlouvě uvedené zboží s uvedením 24měsíčních splátek po 659 Kč, roční úrokovou sazbou 22,26 %. Celková částka splatná spotřebitelem byla ve výši 15 816 Kč. Dle výpisu čerpání žalovaný čerpal částku 12 574 Kč dne [datum], uhradil celkem 2 636 Kč. Takže hloubka je vycházela při posouzení i žalovaného z jeho příjmů ve výši 28 000 Kč, z příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 14 500 Kč, měsíčních výdajů domácnosti uvedené v žádosti ve výši 12 850 Kč. Dopisem ze dne 23. 3. 2023 podaným dle podacího listu k poštovní přepravě dne 24. 3. 2023 byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru do 14 dnů od sepsání výzvy. Dopisem ze dne 13. 4. 2023 podaným dle podacího listu k poštovní přepravě dne 14. 4. 2023 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně s upozorněním na možnost soudního vymáhání.
5. V posuzovaném případě byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně výše příjmu, výdajů. Nebyly ověřovány faktické výdaje žalovaného spojené s bydlením (např. dokladem SIPO apod.) a další výdaje (např. výpisem z účtu). Žádné doklady o příjmech a výdajích žalovaného ani o příjmech dalších členů domácnosti při prověření úvěruschopnosti nebyly předloženy. Soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kdy soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
6. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný načerpal částku 12 574 Kč, úvěr byl poskytnut k úhradě ceny zboží bezhotovostním převodem na účet prodejce. Žalovaný uhradil částku 2 636 Kč. V případě neplatné smlouvy, je žalovaný povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. k prokázání řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že finanční prostředky na financování nákupu byly poskytnuty na základě neplatné smlouvy, soud určil výši bez
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.