Okresní soud v Lounech 11 C 141/2026-106 – Náklady řízení

Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 25 075 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím sítě internet dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 25 000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 574,73 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč (upomínky), smluvní pokuta ve výši 75 Kč a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě občanského průkazu, výpisu z bankovního účtu za poslední tři měsíce, dokladu o příjmech a dále zejména výpisem z insolvenčního rejstříku, z centrální evidence exekucí, výpisem z registru SOLUS a REPI. Příjem žalovaného dle výpisu z účtu činil , hodnota, Kč, náklady na bydlení , hodnota, Kč, pravidelné finanční závazky , hodnota, Kč, náklady na domácnost , hodnota, Kč, hazardní hry ve výši , hodnota, Kč, extra zůstatek na cokoliv , hodnota, Kč, finanční zůstatek žalovaného činil , hodnota, Kč.2. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala o odročení jednání. Žalovaný se bez omluvy nedostavil.3. Žalobkyně předložila předsmluvní informace, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , potvrzení o elektronickém podpisu pomocí služby , Anonymizováno, , potvrzení o bezhotovostních platbách, kopii občanského průkazu žalovaného, ze kterých lze učinit závěr, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový revolvingový úvěr až do výše 25 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, , který bude úročen úrokem ve výši 57,99 % ročně, který měl být splácen v měsíčních splátkách ve výši 5 % z čerpané částky. Dle detailu pohybu na účtu a sdělení , banka, ., které soud vyžádal, dne , datum, byla žalobkyní na účet žalovaného zaslána částka 25 000 Kč. Dle bankovní historie za období od , datum, do , datum, žalovanému nepřišel příjem ve výši , hodnota, Kč, jen platby od společnosti , právnická osoba, v průměrné výši , hodnota, Kč, dále přišly platby od , právnická osoba, . ( v různé výši až do 25 000 Kč), 28 plateb od , právnická osoba, , 16 plateb od , právnická osoba, ). Dle datového výstupu neměl žalovaný aktivní insolvenci, neměl negativní zápis, měl pozitivní zápis ve výši , hodnota, Kč, neměl záznam v centrální evidenci exekucí. Dle upomínek byl žalovaný žalobkyní upomínán o zaplacení dlužných splátek. Dopisem ze dne 21. 2. 2026 zástupce žalobkyně oznámil žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky do 7. 3. 2026, zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání. Výzva byla podána dle podacího lístku dne 21. 2. 2026 k poštovní přepravě. Dle informace o sledování zásilky byla tato vrácena zpět odesilateli s tím, že žalovaný je neznámý.4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouvy o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně však řádně nezohlednila zjištěné údaje z výpisu z jeho účtu. Pokud jde o příjmy žalovaného, bylo zřejmé, že žalovaný hospodaří za pomoci úvěrů. Ze statistických výdajů nebo částek životního minima nelze vycházet, pokud nejsou porovnány z faktickými výdaji. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že údaje o životním minimu musí poskytovatel porovnat s od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného řádně, neboť zde existovaly vzhledem ke způsobu hospodaření žalovaného důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet (§ 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Z úvěrové smlouvy vyplývají další platební povinnosti jako úroky, poplatky apod. Úvěrová smlouva je v takovém případě neplatné absolutně v souladu s ustálenou judikaturou k zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (§ 87), která vychází z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč a nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by na svůj dluh cokoli uhradil, činí výše bezdůvodného obohacení částku 25 000 Kč. V řízení nebyl prokázán spor, pokud jde o možnost žalovaného vrátit přiznanou částku. Soud proto přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. Žalovaný se dostal do prodlení až 5. 8. 2026 , když za výzvu k plnění vzal soud žalobu, která byla žalovanému doručena dne 3. 8. 2026, následujícího dne měl plnit. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.5. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení měla žalobkyně úspěch pouze cca v rozsahu 81 %, když dle nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 2717/08 soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně požadovala celkem 31 144,22 Kč včetně příslušenství a měla úspěch pro částku 25 128,76 Kč včetně příslušenství. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení 62 % ( 81% -19 %) svých nákladů. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 1 355 Kč, tj. 62 % z celkových nákladů ve výši 2 186 Kč, které tvoří náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 186 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za dva úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), dva režijní paušály po 100 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Předžalobní upomínku soud posoudil jako hmotněprávní výzvu k plnění. Soud přiznal náhradu nákladů řízení, i když žalobkyně nezaslala žalovanému po hmotněprávní výzvě ještě další předžalobní upomínku. Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 506/2015, není-li dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (respektive jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy. Je zřejmé, že žalovaný svůj dluh ani po doručení žaloby ve lhůtě 7 dnů nesplnil. Soud dále nepřiznal náklady za doplnění skutkových tvrzení, když tato měla být obsažena v žalobě.6. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal žádné skutečnosti odůvodňují jinou lhůtu k plnění.