5 C 117/2026-22 – Okresní soud v Lounech

ECLI: ECLI:CZ:OSLN:2026:5.C.117.2026.1
Datum: 2026-06-08
Předmět: o 11 534 Kč s příslušenstvím
Ustanovení: § 14b vyhl. č. 177/96 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 120 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 Sb., § 2991 z. č. 89/2012
náklady řízeníbezdůvodné obohacenílhůtysmlouva o úvěrunáhrada nákladů
O co šlo: o 11 534 Kč s příslušenstvím (§ 14b vyhl. č. 177/96 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 120 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 1970 z. č. 89/2012 Sb., § 2395)
1. Žalobkyně, která je postupníkem společnosti , právnická osoba, , IČ , IČO, se svým návrhem domáhala proti žalované zaplacení částky 11 534 Kč, kterou žalovaná dluží z poskytnutého úvěru na základě uzavřené Smlouvy o úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, na částku 10 000 Kč. Žalobkyně současně navrhla, že pro případ, že soud nárok žalobkyně neuzná z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť rozhodne o nároku na vydání bezdůvodného obohacení.2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 20. 4. 2026, č.j. 5 C 117/2026-18, které nabylo právní moci dne 4. 5. 2026 byla v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzvána žalovaná, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Usnesení bylo žalované doručeno uložením dne 4. 5. 2026. Ve stanovené lhůtě se žalovaná nevyjádřila. Žalobkyně udělila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.4. Shora zjištěný skutkový stav posoudil soud podle práva. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.5. V daném případě z doložených listinných důkazů lze dovodit závěr, že společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě které poskytla žalované úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaná na úhradu dluhu žádnou částku neposkytla. Dne , datum, postoupila věřitelka svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná ve stanovené lhůtě ani na výzvu k plnění nereagovala, dlužnou částku nezaplatila, důsledně tomu se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 1 534 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, jakým způsobem její právní předchůdkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě fakticky zjištěných příjmů a výdajů žalované, soud dospěl k závěru, že úvěrovou smlouvu uzavřenou dne , datum, nelze považovat za platné právní ujednání a rozhodl o nároku žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení tak, jak sama žalobkyně v žalobním návrhu pro případ tohoto závěru soudu navrhla, neboť bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch účtu žalované vedeného u společnosti ČSOB, a.s. pod číslem , č. účtu, částku 10 000 Kč dne , datum, poukázala. Soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč. Ve zbývající části, a to zaplacení částky 1 534 Kč spolu se zákonným příslušenstvím soud návrh jako nedůvodný zamítl.6. Vzhledem k tomu, že žalovaná je s plněním částky 10 000 Kč v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí, jak shora ve výroku I. uvedeno.7. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z výše žalované částky, doby prodlení a uložil žalované zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).8. Náhrada nákladů řízení je výsledkem aplikace ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný, důsledně tomu soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení podle § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. za 3 úkony po 400 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč, celkem 2 300 Kč a uložil žalované zaplatit tuto částku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky sídlem , Adresa advokátky, (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).

Citovaná ustanovení

§ 86 (257/2016 Sb.)§ 87 (257/2016 Sb.)§ 1970 (89/2012 Sb.)§ 2395 (89/2012 Sb.)§ 2991 (89/2012 Sb.)§ 115a (99/1963 Sb.)§ 120 (99/1963 Sb.)§ 142 (99/1963 Sb.)§ 160 (99/1963 Sb.)