5 C 378/2025-47 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala proti žalované zaplacení částky celkem 25 887,21 Kč, kterou jí žalovaná dluží ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , uzavřené dne , datum, na částku 11 500 Kč. V žalobním návrhu žalobkyně uvedla, že v případě, že soud dospěje k závěru, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru nebyla řádně ověřena úvěruschopnost žalované, navrhla vydání bezdůvodného obohacení ve výši čerpání úvěru.2. Usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 12. 2025, č.j. 5 C 378/2025-44, které nabylo právní moci dne 29. 12. 2025 byla v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. vyzvána žalovaná, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalované bylo usnesení doručeno uložením dne 29. 12. 2025. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Žalobkyně udělila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.3. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v § 120 odst. 2 o.s.ř.4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona číslo 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch k plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.5. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, kdy soud dovodil, že jednání mezi účastníky ze dne 29. 10. 2024 o spotřebitelském úvěru je třeba považovat za neplatné, neboť žalobkyně před poskytnutím úvěru porušila svoji zákonnou povinnost a řádně neprověřila schopnost žalované úvěr splácet, nezjistila řádně výdaje a příjmy žalované. Žalovaná v době poskytnutí úvěru byla na rodičovské dovolené, pobírala rodičovský příspěvek ve výši 17 130 Kč, hradila splátky dodatečné půjčky od společnosti , právnická osoba, ve výši 2 300 Kč, hradila výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč a měla vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Za této situace soud dospěl k závěru, že nárok lze posoudit v režimu bezdůvodného obohacení, vzhledem k tomu, že žalovaná na poskytnutou jistinu 11 500 Kč zaplatila částku 2 163,94 Kč, soud uložil žalované zaplatit částku 9 336,06 Kč. Pro absenci právního titulu nemohl soud rozhodnout kladně o zbývající výši nároku, a to o zaplacení částky 16 168,06 Kč a částky 383,09 Kč s příslušenstvím a tento nárok jako nedůvodný v této části zamítl.6. Vzhledem k tomu, že žalovaná je s plněním částky 9 336,06 Kč v prodlení, přiznal soud žalobkyni z této částky úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, podle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení činí jak shora ve výroku I. uvedeno.7. Při stanovení lhůty k plnění soud vycházel z doby prodlení, výše dlužné částky a uložil žalované zaplatit vše v zákonné třídenní lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení neuplatnila.