7 C 111/2025-91 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně , právnická osoba, se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 18 548 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, prostřednictvím internetu smlouvu o úvěru č. , hodnota, dne , datum, , platnou a účinnou dne , datum, . Na základě smlouvy byly žalované poskytnuty peněžní prostředky převodem na účet ve výši 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit částku 16 000Kč spolu s příslušenstvím do 1. 2. 2024. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, vznikla jí povinnost zaplatit společnosti , právnická osoba, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalované. Žalobkyně požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 989,26 Kč (od 2. 2. 2024 do 4. 7. 2024 z jistiny 16 000 Kč), zákonný úrok z prodlení od 10. 7. 2024 do zaplacení z jistiny ve výši 16 000 Kč, náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč, po revizním přepočtu smluvní pokuty požaduje smluvní pokutu ve výši 2 448 Kč (ve výši 0,1 % z dlužné jistiny 16 000 Kč za každý den prodlení od 2. 2. 2024 do 4. 7. 2024). Dne , datum, byla mezi spol. , právnická osoba, a žalobkyní uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků. Na základě této smlouvy pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. Pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena ke dni , datum, . Před podáním žaloby byla žalované zaslaná upomínka ze dne 17. 10. 2024.2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.3. Usnesením ze dne 10. 6. 2025 čj. 7 C 111/2025-43 bylo řízení částečně zastaveno co do částky ve výši 100 Kč (kapitalizovaný úrok) a co do částky ve výši 2 448 Kč (smluvní pokuta), když žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Řízení je dále vedeno pro zaplacení částky ve výši 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 10. 7. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 989,26 Kč, dále o zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a o náhradě nákladů řízení.4. Usnesením ze dne 10. 6. 2025 čj. 7 C 111/2025-76 soud připustil, aby na místo žalobkyně vstoupila do řízení nabyvatelka práva společnost , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , číslo v , adresa, obchodním rejstříku , hodnota, .5. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalované, která se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila a svou neúčast neomluvila.6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, ke smlouvě soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, se splatností do 30 dnů. Smlouva neobsahuje podpis původního věřitele ani žalované. Z výpisu z účtu původního věřitele vyplývá, že žalovaná ze svého účtu na účet původního věřitele zaslala dne , datum, částku 0,01 Kč. Z výpisů z běžného účtu původního věřitele a ze zprávy , banka, . ze dne , datum, dále vyplývá, že dne , datum, zaslal na účet žalované 5 000 Kč, dne , datum, částku 1 000 Kč, dne , datum, částku 10 000 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzení o provedení transakce, společného prohlášení smluvních stran o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy č. 1 a oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, původní žalobkyni a postoupení bylo oznámeno žalované, dle podacího lístku byla zásilka předaná k poštovní přepravě dne 19. 7. 2024. Dopisem ze dne 4. 8. 2024 byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalobkyní nejpozději do 22. 8. 2024. Dopisem ze dne 17. 10. 2024 byla žalovaná upomenuta o zaplacení zástupcem žalobkyně. Výzva byla dle podacího archu podaná k poštovní přepravě dne 21. 10. 2024.8. V posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných lhůtě splatnosti, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.12. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná uvedenou finanční částku čerpala. Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž