7 C 271/2025-79 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 32 600,43 Kč a příslušenství. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , jednající v České republice prostřednictvím , právnická osoba, , IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , a to pod obchodní značkou , právnická osoba, poskytl žalovanému na základě žádosti ze dne , datum, úvěr č. , hodnota, na základě, které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 33 490 Kč převodem, na jím poskytnutý bankovní účet, resp. uhradila částku odpovídající prodejní ceně za zboží u zprostředkovatele úvěru. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s případně sjednaným pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek v počtu 48 ve výši 1 115 Kč s tím, že první splátka byla splatná k 17. 2. 2023. Zavázal se též k zaplacení poplatků dle sazebníku a pro případ nesplácení úvěru se zavázal k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky a náhradu nákladů spojených s vymáháním ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky ve výši 100 Kč a k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. Závazky z uzavřené smlouvy neplnil, dostal se do prodlení s úhradou více než dvou po sobě následujících splátkách nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Poskytovatel úvěru proto od smlouvy odstoupil a dlužnou částku zesplatnil s účinností ke dni 30. 11. 2023. Dlužnou částku vyčíslil ve výši 35 849 Kč. žalovaný uhradil celkem 4 460 Kč (4 x 1 115 Kč v roce 2023 dne 24. 2., 14. 3., 11. 4., 11. 5.). Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla nejprve postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, v rámci portfolia na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , která ji následně postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 25. 11. 2024. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou dne 26. 3. 2025. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 31 795,56 Kč, kapitalizovaného neuhrazeného úrok ve výši 3 248,56 Kč splatného ke dni zesplatnění, poplatků ve výši 804,87 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 32 600,43 Kč sestávající se z jistiny úvěru ve výši 31 795,56 Kč a poplatků ve výši 804,87 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, smluvní úrok 15 % ročně z částky 31 795,56 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Před poskytnutím úvěru poskytovatel úvěru ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit na základě informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů a vyhodnocoval transakce na běžném účtu žalovaného. Na základě zjištění, která takto učinil dospěl k závěru, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu.2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného, který se z jednání neomluvil.4. Z žádosti/smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , dopisu ze dne , datum, o schválení nákupu na splátky, identifikace úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 33 490 Kč, a žalovaný se zavázal hradit poskytovateli úvěru měsíční platby 1 115 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu 48 měsíců, čerpán od , datum, , první splátka byla 17. 2. 2023. Strany sjednaly roční pevnou úrokovou sazbu 25,24 %. V žádosti žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je svobodný, bezdětný, bydlení v domě, který splácí, zaměstnavatele, měsíční příjem ve výši , hodnota, Kč, celkové náklady na domácnost , hodnota, Kč, finanční závazky , hodnota, Kč. Zprostředkovatelem úvěru byla společnost , právnická osoba, . Dopisem ze dne 27. 10. 2023 původní věřitel odstoupil od smlouvy s tím, že se úvěr stal splatným ke dni 30. 11. 2023. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla nejprve postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, v rámci portfolia na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , která ji následně postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 25. 11. 2024, zásilka byla dle podacího archu předaná k poštovní přepravě dne 25. 11. 2024. Dopisem ze dne 25. 3. 2025 byl žalovaný upomenut zástupce žalobkyně o zaplacení, zásilka byla dle podacího archu předaná k poštovní přepravě dne 26. 3. 2025.5. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na uvedenou smlouvu se vztahují též ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost úvěr splatit, nahlédnutím do veřejně dostupných registrů a měl k dispozici výpis z jeho účtu. Z předložených dokladů je patrno, že poskytovatel úvěru při posouzení úvěruschopnosti vycházel především z údajů, které mu poskytl žalovaný. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem ve výši , hodnota, Kč a závazky ve výši , hodnota, Kč. Uvedl, že bydlí v nemovitosti, kterou splácí, a nemá žádnou vyživovací povinnost. Není zřejmé, jakým způsobem poskytovatel úvěru ověřil příjem žalovaného a rovněž tak není patrno, jak zjistil a ověřil výdaje žalovaného. Z žádosti žalovaného je zřejmé, že v době poskytnutí úvěru měl závazek spojený s vlastnictvím nemovitosti, o němž prohlásil, že jej splácí, ale z předložených listin nevyplývá, zda poskytovatel úvěru tento závazek ověřoval.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 tento soud uvedl, že neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka splácet, je úvěrová smlouva neplatná.8. Při jednání soudu bylo žalobkyni dáno poučení dle ustanovení § 118 a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného ohledně příjmů a výdajů žalovaného, o jiném právním posouzení. Žalobkyně setrvala na již ve věci provedených důkazech, jiné neoznačila. Soud má za to, že v této věci prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného spíše formálně a nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná. Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný čerpal částku 33 490 Kč a na jeho dluh byla zaplacena celkem částka 4 460 Kč, výše bezdůvodného obohacení činí 29 030 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 25. 3. 2025 podané k poštovní přepravě dne 26. 3. 2025. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal dne 1. 4. 2025. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.9. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch