20 C 238/2020-82 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně na žalované svou žalobou domáhala zaplacení částky 7.618,00 Kč s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 10.8.2008 s žalovanou Smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 13.568,00 Kč (půjčka ve výši 8.000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 5.568,00 Kč, a to formou 53ti týdenních splátek á 256,00 Kč. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uplynutím lhůty došlo k zesplatnění pohledávky, žalovaná zaplatila celkem 5.950,00 Kč. Předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 7.618,00 Kč na dlužné jistině. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1.7.2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.08.2018 mezi přechodným věřitelem spol. [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobcem [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Žalovaná na svůj dluh ani přes výzvu žalobkyni neuhradila ničeho. 2. K jednání, které se ve věci konalo dne 18.12.2020, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., řádně se neomluvila, nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 10.8.2008 soud ověřil, že předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 10.8.2008 smlouvu, na jejím základě předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 8.000,00 Kč, souhrnný poplatek činil částku 5.562,00 Kč, a žalovaná se celkovou částku 13.562,00 Kč zavázala splácet dle podmínek ve smlouvě sjednaných 53ti týdenními splátkami po 256,00 Kč. Součástí obsahu smlouvy byly učiněny obchodní podmínky předchůdce žalobkyně. Citované podmínky podrobněji upravují další obsah vztahu mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou, resp. věřitelem a dlužníkem, včetně stanovení povinnosti platit věřiteli úroky, poplatky a ostatní náklady a platby dle sazebníku věřitele, nejsou opatřeny podpisem žalované. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 13.2.2020 soud ověřil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě celého dluhu dle výše citované smlouvy. Z podacího archu ze dne 14.2.2020 soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne žalobkyní zásilka. Z podacího archu ze dne 24.7.2015 soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka. Z podacího archu ze dne 20.9.2018 soud ověřil, že žalované byla zaslána tohoto dne zásilka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.6.2015, a ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24.08.2018 soud ověřil, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na nejprve na přechodného předchůdce a následně na žalobkyni. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2015, ze dne 18.9.2018 oznámil předchůdce žalobkyně žalované postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni. Z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. 4. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobce, jako věřitel, s žalovanou, jako dlužníkem, uzavřel smlouvu o půjčce na základě které žalované poskytl úvěr v dohodnuté výši (8.000,00 Kč), který se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení na částku 13.568 předchůdci žalobce zaplatit v 53ti týdenních splátkách po 256,00 Kč, Žalovaná však svůj dluh nehradila řádně a včas, uhradila pouze část (5.950,00 Kč), předchůdci žalobce tak vznikla pohledávka, kterou převedl přechodného předchůdce a ten následně na žalobkyni. <i>5. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry, vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv, uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud tedy tuto věc posoudil podle právních předpisů, platných do 31.12.2013.</i> 6. Po právní stránce soud posoudil věc dle ustanovení § 657 a následujících zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník účinný v době sjednání půjčky), kde je upravena smlouva o půjčce. Dle uvedeného ustanovení se smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ust. § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Dále se soud zabýval výší úroku a poplatku za uzavření smlouvy. 8. Není zásadně v rozporu s dobrými mravy ujednání o tom, že věřitel, jež má v předmětu podnikání poskytování úvěrů, půjčí finanční prostředky za úplatu - nejen za smluvní úrok, ale i za poplatek za uzavření úvěrové smlouvy. V souladu s judikaturou (srovnej rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn.: 101 VSPH 14/2012) má však soud za to, že výše úroků z úvěru a sjednaná odměna za uzavření smlouvy přesahující 30 % zisku za 53 týdnů je nemravná. 9. V dané věci činila poskytnutá půjčka částku 8.000,00 Kč, částka 5.568,00 Kč žalobkyní označená jakou souhrnný poplatek představuje 69,6%. Soud proto smlouvu ze dne 10.8.2008 hledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 a 41 zákona č.40/1964 Sb. 10. Současně má soud v řízené za prokázané, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 8.000,00 Kč. Soud proto po právním posouzení dospěl k závěru, že se v této výši žalovaná na úkor předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně částku ve výši 8.000,00 Kč žalované poskytla bez právního důvodu. Jak vyplynulo z tvrzení žalobkyně, uhradila žalovaná žalobkyni částku 5.950,00 Kč. 11. Protože má soud úvěrovou smlouvu ze dne 10.8.2008 za absolutně neplatnou, tak veškeré žalobní nároky plynoucí z úvěrové smlouvy, tedy obchodní úrok, poplatky i smluvní pokutu a úrok z prodlení nad rámec soudem přiznaný, zamítl, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán. Na tom nic nemění skutečnost, že mohlo být plnění žalovaného žalobkyní započteno omylem na neplatně sjednané příslušenství jistiny. 12. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nedoplnila skutková tvrzení ohledně skutečnosti, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy vzhledem k výši souhrnného poplatku. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. 13. Protože se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením půjčky, úrok z prodlení byl přiznán podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31.12.2013, tj. kapitalizovaný úrok z částky 2.050,00 Kč od 2.7.2015 do 18.12.2020 a dále od 19.12.2020 do zaplacení. Pokud jde o úrok z prodlení ve výši přesahující přiznaný zákonný úrok prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 15. Protože žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, jak je z obsahu spisu zřejmé, žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 16. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených