20 C 261/2020-46 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se na žalované svou žalobou (návrhem na vydání EPR) domáhá zaplacení částky 4.500,00 Kč spolu s úrokem z prodlení a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba] Finance uzavřela s žalovanou dne 29.02.2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované zápůjčku ve výši 4500,00 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované. Nedílnou součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky [právnická osoba] [právnická osoba], účinné ke dni uzavření smlouvy. O poskytnutí zápůjčky žalovaná požádala prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to zvolením si podmínek žádosti o půjčku na Webové stránce v sekci Moje půjčky a jejich potvrzením pomocí hesla; po kliknutí na tlačítko„ Získání půjčky“ se považuje žádost o půjčku za podanou, poté, co žalovaná podala a potvrdila žádost o půjčku a [právnická osoba] [právnická osoba] posoudila platební schopnost žalované, oznámila žalované nejdéle do 48 hodin rozhodnutí o poskytnutí půjčky, a to emailovou zprávou zaslanou na emailovou adresu žalované nebo sms zprávou zaslanou na mobilní číslo žalované. Dlužník vyjádřil svůj souhlas se smlouvou o půjčce zmáčknutím tlačítka„ souhlasím“ ve svém klientském účtu, na který byl v emailové zprávě odkázán, příp. zasláním textové zprávy (sms) s kódem, který obdržel na email, tím, že žalovaná vyjádřila svůj souhlas se smlouvou o půjčce a uhradila ověřovací poplatek nebo se využila služba instantoru v bance klienta se považuje smlouva o půjčce za oběma stranami elektronickými kanály podepsanou. Do tří pracovních dnů po úhradě ověřovacího poplatku a obdržení souhlasu žalované se smlouvou byla půjčka poukázána na účet klienta. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením zápůjčky, když do dne 30.03.2016 zápůjčku [právnická osoba] [právnická osoba] nevrátila, nesplnila tak svou povinnost vrátit [právnická osoba] [právnická osoba] zápůjčku řádně a včas. [právnická osoba], se sídlem: [adresa], PSČ: [PSČ], [IČO], tak vznikla pohledávka, kterou postoupila [právnická osoba], se sídlem [adresa], PSČ: [PSČ], [IČO], a tato ji převedla na žalobkyni. Žalovaná však žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradila. 2. Soud ve věci vydal dne 13.5.2020 elektronický platební rozkaz, který žalované nepodařilo doručit, proto jej soud dne 29.7.2020 zrušil. 3. K jednání, které se ve věci konalo dne 4.12.2020, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy: podací arch ze dne 23.1.2020 a ze dne 8.8.2018, všeobecné obchodní podmínky předchůdce žalobkyně, předžalobní upomínka ze dne 13.1.2020, smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 29.2.2016, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 8.7.2018, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 8.7.2018, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7.8.2018, výpis z účtu [bankovní účet] za období od 1.2.2016 do 29.2.2016. <i>5. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>6. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.</i> <i>7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 10. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných ustanovení občanského zákoníku na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru: 11. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne 29.2.2016 smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalované částku 4.500,00 Kč. 12. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání smlouvy o úvěru, na jehož základě se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 4.500,00 Kč a ohledně poskytnutí finančních prostředků v této výši žalované, pokud by soud dospěl k závěru, že finanční prostředky ve výši 4.500,00 Kč poskytl předchůdce žalobkyně bez právního důvodu. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. 13. S ohledem na shora uvedené nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, když v řízení nebylo ani prokázáno, že by byla mezi předchůdce žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, v níž se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované částku 4.500,00 Kč, ani že žalované byla předchůdcem žalobkyně poskytnuta částka 4.500,00 Kč bez právního důvodu. 14. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 15. V dané věci byla žalobkyně zcela neúspěšná, žalované, která byla ve věci zcela úspěšný, jak je z obsahu spisu zřejmé, žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.