12 C 148/2021-50 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 61 142 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení od 31. 10. 2020 do zaplacení a dále ve smluvním úroku ve výši 98,68 % ročně z částky 49 090,36 Kč (odpovídající dlužné původní jistině) od 31. 10. 2020 do 23. 11. 2020 a poté ve výši 8,25 % ročně do zaplacení (max. však do částky 215 006 Kč) a dále přiznání smluvní pokuty ve výši 13 389,66 Kč. Uvedla, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 20. 1. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 42 měsíčních splátkách po 4 266 Kč, tedy s nominálním úrokem ve výši 98,68 % ročně. Žalovaný úvěr nejprve splácel, kdy žalobkyni uhradil 5 splátek á 4 266 Kč, celkem 21 330 Kč. Následně se ocitl u dalších splátek v prodlení o délce 15 dnů, a posléze se ocitl v prodlení o délce více než 65 dnů, a proto došlo ke dni 29. 10. 2020 k zesplatnění celého úvěru. Částka ve výši 49 090,36 Kč odpovídá aktuální dlužné jistině úvěru. Žalobkyně dále požaduje i smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 1. 11. 2020 do data vyhotovení žaloby v kapitalizované výši 13 389,66 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok v nominální výši 98,68 % ročně, který byl sjednán přímo ve smlouvě, a to z částky původní dlužné jistiny do 23. 11. 2020, a pro období od 24. 11. 2020 žalobkyně požaduje z částky původní dlužné jistiny úvěru úrok pouze ve výši 8,25 % ročně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z návrhu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 1. 2020, oznámení o schválení úvěru ze dne 22. 1. 2020, splátkového kalendáře ze dne 22. 1. 2020 a dodejky z 23. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla dne 21. 1. 2020 žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem ve výši 98,68 % ročně dle podmínek ve smlouvě sjednaných v 42 měsíčních splátkách po 4 266 Kč. Z hodnocení klienta (žalovaného) soud zjistil, že žalovaný částečně uvedl svou finanční situaci, a to příjem ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného uvedl zprostředkovatel úvěru ve výši 3 410 Kč (životní minimum na osobu), splátky žalobci 3 545 Kč, výdaje na bydlení vč. inkasa 1 400 Kč a ostatní výdaje 100 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je ženatý, ale žije sám, má středoškolské vzdělání a bydlí ve vlastním. Nebylo doloženo inkaso ani žádné doklady týkající se životních nákladů žalovaného, přesto za žalobkyni byl úvěr schválen - doporučen. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovaný podepsal tento formulář, který obsahuje podmínky smlouvy o úvěr, včetně uvedení výše splátek, úrokové sazby, celkovou částku, kterou musí splatit (179 172 Kč) a následky prodlení se splátkami. Ze skóringu žalobkyně soud zjistil, že CBS skóre žalovaného bylo hodnoceno tak, že klientova smlouva je špatná (negativní příznak). Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalovanému byla vyplacena částka ve výši 50 000 Kč. Z výpisu záznamů SOLUS nebylo zjištěno ničeho. Z karty klienta byly zjištěny úhrady a prodlení žalovaného v souladu se žalobními tvrzeními žalobkyně. Z výzvy před podáním žaloby soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalovaného dluhu. Z výzev k zaplacení a oznámení zesplatnění ze dne 25. 9. 2020 a 26. 10. 2020 a 29. 10. 2020 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného na zesplatnění dluhu, tento zesplatnila 65. den prodlení žalovaného a vyzvala jej k zaplacení. 4. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena (doručením akceptace žalovanému) smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v 42 měsíčních splátkách á 4 266 Kč měsíčně. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 98,68 % ročně. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným smluvní pokuty za prodlení, které vyjmenovává ve svém tvrzení. Žalovaný při žádosti o úvěr uvedl své příjmy, které doložil. Výdaje žalovaného nebyly zkoumány ani dokládány. 5. K výzvě soudu podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), žalobkyně netvrdila a neprokázala zkoumání výdajů žalovaného, bez nichž nelze posoudit schopnost žalované splácet poskytovaný úvěr. Žalobkyně poukazovala na to, že nemá reálně možnost výdaje žalované posoudit, a je zcela závislý na tvrzeních žalované. 6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 7. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., stanoví výši úroku z prodlení. 14. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 15. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 50 000 Kč s RPSN 158,14 %. Žalobkyně k výzvě soudu ohledně unesení břemene tvrzení o platnosti uzavřené smlouvy podle zákona o spotřebitelském úvěru, sdělila, že zkoumala schopnost žalovaného splácet, kdy byly zjištěny volné zdroje ve výši 10 545 Kč při doloženém příjmu 20 000 Kč a poukázala na skutečnost, že žalovaného prověřila v databázi SOLUS. Soud neshledal postup žalobkyně dostačujícím, neboť zjištění, že žalovaný doložil příjem, avšak již žádným způsobem netvrdil ani nedoložil výdaje a žalobkyně se spokojila s tvrzením zprostředkovatele úvěru o (podezřele nízkém) výdaji na bydlení ve výši 1 400 Kč, životním minimu a částce 100 Kč jako ostatními výdaji žalovaného, což nemohlo postačovat k závěru o„ volných zdrojích ve výši 10 545 Kč“. Právě naopak, při hodnocení CBS skóre jako negativní měla být žalobkyně obezřetná a vyžádat si prokázání životních výdajů vč. nájemného a inkasa na bydlení a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení. Žalobkyně však nepřistoupila ani k vyžádání čestného prohlášení žalovaného, ale