20 C 244/2020-42 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou (návrhem na vydání EPR) domáhá zaplacení částky 1.500,00 Kč spolu s úrokem z prodlení a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 26.1.2016 Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě téhož dne 2. poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 1500,00 Kč, a to převodem na bankovní účet, jehož číslo dlužník jakožto žadatel uvedl v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaných spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice, účinné od 10. 11. 2014, se všemi přílohami, smluvní strany si dohodly, že smlouva je považována za uzavřenou okamžikem, kdy [právnická osoba] poskytne žalovanému zápůjčku na základě žádosti žalovaného. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v den schválení poskytnutí zápůjčky [právnická osoba] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách [právnická osoba], resp. formou textové zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s VOP a s informacemi v nich uvedených, které jsou zároveň k dispozici na internetových stránkách [právnická osoba], a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Žalovaný se zavázal vrátit [právnická osoba] zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do dne 13.3.2016. Žalovaný však nezaplatil na svůj dluh ničeho, předchůdci žalobkyně tak vznikla pohledávka, kterou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2017 převedla na žalobkyni. Žalovaný však žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradil. 3. Soud ve věci vydal dne 12.3.2020 elektronický platební rozkaz, který žalovanému nepodařilo doručit, proto jej soud dne 4.8.2020 zrušil. 4. K jednání, které se ve věci konalo dne 22.1.2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu. 5. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy: faktura [číslo] ze dne 26.1.2016, všeobecné obchodní podmínky předchůdce žalobkyně, které nejsou opatřeny podpisem žalovaného, potvrzení o platbě ze dne 26.1.2016, podací arch ze dne 20.1.2020 a ze dne 25.1.2018, předžalobní upomínka ze dne 13.1.2020, prohlášení pro stávajícího klienta, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19.1.2018. <i>6. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>7. Podle § 1841 občanského zákoníku smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.</i> <i>8. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 11. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných ustanovení občanského zákoníku na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu závěru: 12. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi žalovaným a předchůdce žalobkyně byla uzavřena dne 26.1.2016 smlouva o zápůjčce, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému částku 1.500,00 Kč. 13. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání smlouvy o zápůjčce, na jehož základě se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 1.500,00 Kč a ohledně poskytnutí finančních prostředků v této výši žalovanému, pokud by soud dospěl k závěru, že finanční prostředky ve výši 1.500,00 Kč poskytl předchůdce žalobkyně bez právního důvodu. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. 14. S ohledem na shora uvedené nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout, když v řízení nebylo ani prokázáno, že by byla mezi předchůdce žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce, v níž se předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 1.500,00 Kč, ani že žalovanému byla předchůdcem žalobkyně poskytnuta částka 1.500,00 Kč bez právního důvodu. 15. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení není soud vázán návrhem (§151odst. 1 o.s.ř.) a náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, je kogentně upravena v ustanoveních § 142 až 151 o.s.ř. (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.11.2000, sp.zn. 3 Cmo 243/99, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3/2001 na str. 78 nebo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 26.5.2010, sp.zn. II. ÚS 1103/10, dostupné na internetových stránkách http:// nalus.usoud.cz). Podle § 142 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu, soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 16. V dané věci byla žalobkyně zcela neúspěšná, žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, jak je z obsahu spisu zřejmé, žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.