21 C 104/2021-63 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 750 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 24. 10. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 17 400 Kč (půjčku 10 000 Kč, úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč) v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 11. 11. 2019 Celkem žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně 13 650 Kč, z toho právní předchůdkyně žalobkyně započetla na jistinu 7 111,86 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 138,14 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikla pohledávka ve výši 3 750 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 2 888,14 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 861,86 Kč, kterou postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 na žalobkyni. 2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným, které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z předložených dokumentů a zaznamenala do karty zákazníka a teprve až po vyhodnocení získaných informací přistoupila k uzavření smlouvy o půjčce. 3. Soud nejprve zkoumal svou pravomoc, když se jedná na straně žalovaného o slovenského státního příslušníka, tedy o spor s cizím (mezinárodním) prvkem. Mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudů ČR rozhodnout o žalobě je dána podle čl. 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/ 2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 4. K jednání, které se ve věci konalo dne 17. 8. 2021, se žalovaný nedostavil, ačkoliv předvolání k jednání osobně převzal na adrese uvedené v záhlaví, neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Soud proto projednal věc podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a navrhl, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V daném případě soud provedl listinné důkazy: smlouva o půjčce [číslo] ze dne 24. 10. 2016, karta zákazníka-hodnocení bonity/žádost o úvěr ze dne 24. 10. 2016, informace o zpracování osobních údajů ze dne 29. 11. 2019, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, výpis z OR žalobkyně, předžalobní výzva ze dne 30. 4. 2020, podací lístky ze dne 13. 12. 2019, 1. 5. 2020. Žalobkyně navrhla provést jako důkaz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud však tento návrh na provedení důkazu zamítl z důvodu nadbytečnosti. 6. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel, s žalovaným, jako dlužníkem, uzavřela dne 24. 10. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v dohodnuté výši (10 000 Kč), které se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení na částku 17 400 Kč (půjčka ve výši 10 000 Kč, poplatky ve výši 7 400 Kč), právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze část (13 650 Kč). Aktivní legitimaci žalobkyně prokazuje oznámení postoupení pohledávky včetně podacího lístku a smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dopisem dne 30. 4. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě částky 5 985,86 Kč ve lhůtě do 7. 5. 2020. 7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 16. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. 17. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet s