21 C 118/2021-63 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se na žalované svou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení částky 16 528 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 26. 9. 2018 úvěrovou smlouvu, a to elektronickými prostředky komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovanou jako úvěrovanou poskytnutí úvěru v částce 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 24 měsíců, přičemž výše jednotlivých splátek byla stanovena ve splátkovém kalendáři. Žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč dne 26. 9. 2018 (datum odepsání částky z účtu žalobkyně) převodem na účet č. [bankovní účet]. V úvěrové smlouvě byly sjednány volitelné služby, konkrétně služba expres výplata úvěru zpoplatněná částkou 199 Kč a služba bezpečná splátka zpoplatněná částkou 99 Kč. Za druhou až osmou splátku byl sjednán úrok v pevné výši 490 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr včetně sjednaného navýšení žalobkyni neuhradila. Žalobkyni tak vznikla pohledávka v celkové výši 16 528 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč (5 x 99 Kč), poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ ve výši 790 Kč, úroků ve výši 1 960 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 560 Kč (2 x 130 Kč, 3 x 100 Kč), smluvních pokut v celkové výši 2 195 Kč (2 x 500 Kč, 1 x 1 195 Kč). Žalovaná žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradila. 2. K jednání, které se ve věci konalo dne 17. 8. 2021, se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu 3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: Z úvěrové smlouvy (ID žádosti [číslo], ID klienta [číslo]) ze dne 26. 9. 2018, opisu výpisu proplacení smlouvy, potvrzení o provedené platbě ze dne 26. 9. 2018, občanského průkazu žalované, přílohy č. 4 - odeslání SMS kódu a přílohy č. 5 - odeslání návrhu smlouvy soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely úvěrovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované dne 26. 9. 2018 na účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem částku 13 760 Kč (nezahrnuje úhradu za doplňkové služby) formou 24 splátek, jejichž konkrétní výše byla stanovena ve splátkovém kalendáři (splátky v rozpětí od 508 Kč do 1 006 Kč). Byla sjednána doplňková služba expres výplata zpoplatněná částkou 199 Kč jednorázově, doplňková služba bezpečná splátka zpoplatněná částkou 99 Kč měsíčně a dále poplatek za tzv. korunový odklad ve výši 790 Kč. Z přílohy č. 1 - údaje poskytnuté žalovaným soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla měsíční příjem 6 500 Kč a měsíční výdaje domácnosti 3 400 Kč. Z přílohy č. 2 - kontrola SOLUS, přílohy č. 3 - kontrola CRIBIS a úvěrové zprávy soud ověřil, že žalobkyně provedla lustraci žalované. Z listiny označené sazebník poplatků platný od 1. 2. 2017 se soud seznámil s výší jednotlivých účtovaných poplatků ze strany žalobkyně. Poslední výzvou před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 21. 1. 2019 byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky 3 671 Kč a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 11. 3. 2019 bylo soudem zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve výši 15 333 Kč, a to nejpozději do 14 dnů. Z listiny označené výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně úvěr ke dni 11. 3. 2019 zesplatnila a dále že žalovaná na konto dotčené smlouvy uhradila pouze 1 Kč, z výpisu se rovněž podává, že žalovaná dluží žalobkyni částku 18 767,08 Kč. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 13. 12. 2019 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky v celkové výši 16 528 Kč, a to nejpozději do 30 dnů. Z podacího lístku ze dne 16. 12. 2019 soud zjistil, že žalované byla tohoto dne odeslána zásilka. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Ze zprávy [bankovní ústav] [anonymizováno] a. s. ze dne 24. 5. 2021 a 8. 7. 2021 se podává, že účet č. [bankovní účet], na který byla dne 26. 9. 2018 připsána částka 10 000 Kč, patří žalované. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně, jako věřitel, se žalovanou, jako dlužníkem, uzavřela dne 26. 9. 2018 úvěrovou smlouvu, na základě které žalované poskytla peníze v dohodnuté výši (10 000 Kč), které se žalovaná zavázala, včetně sjednaného navýšení, vrátit formou 24 splátek, jejichž konkrétní výše byla stanovena ve splátkovém kalendáři (splátky v rozpětí od 508 Kč do 1 006 Kč). Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 1 Kč. Žalovaná je majitelkou účtu, na který byla připsána platba 10 000 Kč dne 26. 9. 2017. 5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. stanovuje výši úroku z prodlení. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 16. Žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s cit