10 C 319/2021-33 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by mu proti žalovanému bylo přiznáno: a) částka ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a b) částka ve výši [částka] s tím, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu k službě [anonymizováno] účet v rámci které byly mezi žalobcem žalovaným upraveny podmínky čerpání prostředků prostřednictvím této služby. Smlouva byla uzavřena online, když úmysl žalovaného k uzavření smlouvy byl ověřen prostřednictvím verifikační textové zprávy. Žalovaný využil služeb v celkové výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu, včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti. Žalovaný však na dluh ničeho nezaplatil, když toto je v rozporu se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami a obchodními podmínkami služby [anonymizováno] karta. Žalovaný vzal na vědomí, že v případě využití služby odložení splatnosti bude žalovanému vyúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši [částka] za každý odložených [částka] o 1 měsíc při platbě minimálně 10% z celkové jistiny a ve výši [částka] za každý odložených [částka] o měsíc při platbě méně než 10% z celkové jistiny. Žalobce tak ještě požaduje poplatek z prodlení, když tento se odvíjel od délky trvání prodlení žalovaného. Celkem za všechny smlouvy bylo [částka]. 2. Soud ve věci pod č.j. EPR 67675/2021-5 dne 19.04.2021 vydal elektronický platební rozkaz. Tento se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. K jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač měl řádně doručeno, a proto soud jednal podle § 101, odstavec 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti. 3. Soud ve věci provedl důkazy sdělením obsahu smlouvy k službě [anonymizováno] účet ze dne [datum], poučením zákazníka, vyúčtováním za leden 2020, fotokopií občanského průkazu žalovaného, přehledem plateb žalovaného z karty, předžalobní upomínkou advokátky s potvrzením o doručení ze dne [datum]. 4. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že veškeré skutečnosti uvedené v žalobě byly prokázány a soud tedy pro stručnost na toto odůvodnění odkazuje. <i>5. Podle § 3028 odstavec 1 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ) účinný od 01.01.2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>6. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen [příjmení]) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>10. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>11. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>12. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 14. V projednávané věci žalobce sice tvrdí, avšak řádně neprokazuje, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet předmětný úvěr. Žalobce pak pouze po poučení podle § 118 odstavec 1 a 3 o.s.ř. při jednání uvedl, že žalobce ověřuje úvěruschopnost zákazníka z jeho tvrzení, dále si ověřuje jeho příjmy a výdaje a případné dluhy, nahlíží do přehledu účtu, lustruje zákazníky v nebankovních registrech, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, zjišťuje také platnost identifikačních dokladů žalovaného. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky, apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. 15. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr. 16. Soud pak tedy v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí jako poskytovatel úvěru zjišťoval a především ověřoval bonitu žalovaného, zda by byl schopen úvěr řádně splácet. Soud tedy vyhověl žalobě z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovanému uložil vrátit zapůjčenou částku. Co do částky [částka] však žaloba byla zamítnuta, když z neplatné smlouvy nelze přiznat ani takovéto příslušenství. 17. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že poměr úspěchu, že vzhledem k úspěchu žalobce ve výši 62% úspěchu ze žalované částky a výše [částka] právě byla žalobci na náhradě nákladů řízení přiznána. Soud vycházel celkem z nákladů ve výši [částka], které zahrnují odměnu advokáta dle § 14b a § 11 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen AT), a to při 3 úkonech po [částka] (převzetí a příprava, sepis žaloby a předžalobní upomínka), dále z odměny advokáta podle § 7 a § 11 AT za 1 úkon, tedy účast u jednání soudu á [částka], režijní paušály podle § 14b AT 3x [částka] a režijní paušál podle § 13 AT 1x [částka], cestovní náklady pak [částka] a náhradu za promeškaný čas [částka]. Pokud jde o cestovní náklad