12 C 181/2022-64 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení v této věci bylo zaplacení částky 24 140 Kč s příslušenstvím, představující dluh vzniklý ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným. Předchůdce žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a dále se zavázal uhradit předchůdci žalobce částku ve výši 480 Kč za službu životního pojištění. Žalovaný však svůj závazek porušil (uhradil pouze 12 340 Kč). Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 18 528,44 Kč, neuhrazené úhrady za služby ve výši 5 611,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 010,21 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 998,61 Kč, úrok ve výši 18,96 % ročně z částky 18 528,44 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18 528,44 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od předchůdce žalobce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce vzal podáním ze dne [datum] žalobu co do částky ve výši 1 000 Kč částečně zpět pro částečnou úhradu ze strany žalovaného, kterou započetl na neuhrazené úhrady za služby. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 2 tohoto ustanovení je-li návrh vzat zpět zčásti, soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastaví. Soud tedy řízení v souladu s dispozitivním projevem žalobce dle ustanovení § 96, odst. 1, 2 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil (výrok ad I.) 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to do [datum]. 5. Z karty zákazníka (sepsané obchodní zástupkyní [jméno] [příjmení]) ze dne [datum] bylo zjištěno, že obchodní zástupkyně vyplnila za žalovaného údaje k žádosti o úvěr. Uvedla, že žalovaný je [anonymizována dvě slova], má [anonymizováno] vzdělání, žije s [role v řízení] v [anonymizováno] (což měl doložit [anonymizována dvě slova]), je [anonymizováno] od [anonymizováno] [rok] ve [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] na pozici [anonymizována dvě slova]. V listině není uvedeno, byl-li žalovaný [anonymizováno] na dobu [anonymizováno] či [anonymizováno]. Skutečnost, že žalovaný je ve [anonymizována dvě slova], měla být ověřena telefonicky, a dále výplatními páskami a [anonymizována dvě slova]. Dále se v listině uvádí, že čistý měsíční příjem žalovaného činí [částka], čistý měsíční příjem jeho [anonymizováno] činí [částka], a výdaje žalovaného činí [částka] (přičemž náklady na bydlení činí [částka], doprava, jídlo a osobní náklady [částka]. 6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] s podacím archem soud ověřil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě žalovaného dluhu. Z podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému byla zaslána tohoto dne zásilka. 7. Soud má tedy za prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč RPSN činilo 215,01 %. Žalovaný úvěr nesplatil a žalobce uplatnil za žalovaným úhrady za služby a úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení. 8. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 9. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 14. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání). 15. Žalobce dle soudu neprokázal splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 20 000 Kč s RPSN ve výši 215,01 %.