19 C 146/2022 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 61 613,42 Kč s příslušenstvím, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 492,26 Kč, úrok ve výši 29% ročně z částky 24 950,80 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 14 950,80 Kč od [datum] do zaplacení. Uvedl, že právní předchůdce žalobce, spol. [právnická osoba], dne [datum] jako zapůjčitel, uzavřel s žalovaným, jako vydlužitelem, smlouvu o zápůjčce ve výši 30 000 Kč. Na základě uvedené smlouvy žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se poskytnutou zápůjčku zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 29% ročně a dalšími souhrnnými poplatky ve výši 26 146 Kč, přičemž zápůjčka měla být splácena v 18i měsíčních splátkách ve výši 3 120 Kč s tím, že poslední splátka bude činit 3 106 Kč. Žalovaný úvěr splácel nepravidelně, celkem uhradil částku 11 932,58 Kč. Uvedenou částka byla započtena ve výši 5 049,20 Kč na jistinu, která byla ponížena na částku 24 950,80 Kč. Další uhrazené platby byly započteny na poplatky ve výši 6 883,38 Kč, které tak byly poníženy na částku 19 262,62 Kč. Vyjma dvou shora uvedených částek žalobce požaduje uhradit smluvní pokutu ve výši 15 000 Kč, kdy smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1% z celkové dlužné částky a byla kapitalizována ke dni [datum]. Žalobce dále po žalovaném požaduje sankční poplatky ve výši 2 400 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni [datum] ve výši 1 492,26 Kč. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], na základě které byla pohledávka vůči žalovaného postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn Oznámením ze dne [datum] 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil až u ústního jednání. Uvedl, že nezpochybňuje uzavření smlouvy o zápůjčce na částku 360 000 Kč, avšak žalovaná částka se mu jeví jako příliš vysoká, kdy v obdobném sporu u zdejšího soudu byla žalovaná částka ponížena. Žalovaný rovněž jako nesporné uvedl, že žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci uhradil částku ve výši 11 932,58 Kč. Úroková sazba je ve smlouvě uvedena ve výši 29% ročně. Smlouva byla s žalovaným uzavřena z důvodu refinancování zápůjčky. Soudu byly jako důkaz dále předloženy tabulky, které mají prokazovat výši smluvní pokuty i výši kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Z uvedených tabulek, které jsou nepodepsané, a není z nich vůbec patrno k jaké smlouvě, či jakému klientovi se vztahují, však výše smluvní pokuty (15 000 Kč) či výše kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, není seznatelná. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokázal výzvou ke splacení dluhu ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum] i smlouvou o postoupení pohledávky, kdy z uvedených důkazů vyplývá, že pohledávka vůči žalovanému byla postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. <i>3. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>4. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>5. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>6. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>7. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 10. Podle § 87 odst. 1 cit. ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Žalobce, coby poskytovatel úvěru, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr, resp. zápůjčku. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. 12. Ustanovení § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr. 13. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podl