19 C 149/2022 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 20 496,10 Kč s příslušenstvím, představující kapitalizované úroky ve výši 2 043,34 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 802,55 Kč, a dále úroky ve výši 29% ročně z částky 11 635,62 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, a dále zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 11 635,62 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. Uvedl, že dne 21.3.2019 právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce pod [číslo]. Na základě uvedené smlouvy žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, které si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy. Úroky z půjčky spolu se souhrnným poplatkem za sjednání půjčky (odměna za administrativní zpracování půjčky a hotovostní inkaso splátek) byly sjednány celkem ve výši 14 083 Kč a úroková sazba činila 29% ročně. Žalovaný se celkovou částku na úhradu zápůjčky zavázal hradit v 60i týdenních splátkách ve výši á 469 Kč. Žalovaný před podáním žaloby na úhradu půjčky uhradil celkem 4 500 Kč, přičemž celkovou dlužnou částku měl zaplatit dne 14.5.2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný nedodržel splátkový kalendář, byl úvěr zesplatněn a žalobce vypočetl výši dlužných částek. Žalobce po žalovaném z nesplaceného úvěru požaduje uhradit dlužnou jistinu ve výši 11 635,62 Kč a dále dlužnou částku za služby ve výši 8 860,48 Kč (celkem 20 496,10 Kč). Smluvní úroky žalobce kapitalizoval v částce 2 043,34 (sazba 29% z částky 11 635,62 od 15.5.2020 do 18.12.2020) a zákonné úroky z prodlení v částce 1 802,55 Kč (sazba 9,75% z částky 11 635,62 Kč od 27.5.2019 do 18.12.2020). Ode dne 19.12.2020 dále žalobce požaduje smluvní úroky ve výši 29% ročně z dlužné jistiny 11 635,62 Kč a od stejného data z dlužné jistiny i úroky z prodlení v sazbě 9,75% ročně. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobce prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. [právnická osoba] a žalobcem, na základě které došlo s účinností od 5.1.2021 k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobce. Pokud jde o zkoumání úvěru schopnosti žalovaného, byla vyplněna karta zákazníka, kde žalobce vycházel z výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouvy. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba spolu s předvolánkou k ústnímu jednání byly žalovanému doručeny mj. na evidenční adresu ([obec a číslo]), kde mu byly dne 12.8.2022 uloženy na poště a následně po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu. Žalobce se z účasti na ústním jednání omluvil. 3. Soud provedl důkazy, které předložil žalobce. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] soud zjistil, že spol. [právnická osoba] půjčila žalovanému částku ve výši 14 000 Kč a žalovaný potvrdil, že mu byla uvedená částka vyplacena do vlastních rukou při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal, že vyjma poskytnuté jistiny úvěru zaplatí i souhrnný poplatek ve výši 12 283 Kč (který představuje úrok, náklady na administrativní činnost a částku za vedení zákaznického účtu). Dále žalovaný přistoupil k doplňkovému pojištění ve výši 1 800 Kč. Na poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 28 083 Kč a to v 60i týdenních splátkách po 469 Kč. Úroková sazba je ve smlouvě uvedena 29 % ročně. Smlouva je žalovaným řádně podepsána dne 21.3.2019. 4. Aktivní legitimaci k podání žaloby má soud za prokázanou z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021, kdy uvedeným dopisem byl žalovaný informován, že pohledávka spol. [právnická osoba] vůči žalovanému ze zápůjčky vyčíslená v celkové výši 29 996,10 Kč s přísl., byla postoupena na žalobce. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou i ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, spol. [právnická osoba] a žalobcem, na základě které došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobce. <i>5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 9. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. 10. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> 13. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 tak, že,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. 14. Nalézací soud, s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry z úřední činnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal bonitu žalovaného, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně nejenže neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného, ale žalobce neprokázal, že by ji vůbec jakkoliv ověřoval. K prokázání ověření bonity žalovaného měl soud k dispozici pouze vyplněný tiskopis Karta zákazníka, který sám o sobě nemá stran řádného posouzení bonity žádnou důkazní hodnotu, neboť se jedná toliko o formulář vyplněný žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem. V uvedeném tiskopise absentují náklady na dopravu, na internet, mobilní telefon, na bydlení apod. V tiskopise je pouze uvedena souhrnná částka výdajů na straně žalovaného ve výši 11 700 kč, což má představovat veškeré výdaje včetně nákladů na nájemní bydlení. Z uvedeného však vůbec nevyplývá, kolik činí částka vynakládaná na bydlení, na dopravu, na běžnou spotřebu na telefon, internet apod. Z uvedeného tiskopisu rovněž vyplývá, že mzda žalovaného byla silně podprůměrná a to ve výši 15 482 Kč měsíčně a měl mít uzavřenu smlouvu na dobu určitou, pouze do [datum]. Na základě takto deklarovaných údajů nemohl p