19 C 350/2021 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení v této věci bylo zaplacení dluhu ve výši [částka]. Žalobce uvedl, že dne [datum] poskytl na žádost žalovaného úvěr a to na základě spotřebitelské smlouvy o úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut ve výši [částka] a totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím ověřovací platby ve výši [částka], kterou žalovaný zaslal ze svého bankovního účtu. Na úhradu poskytnutého úvěru žalovaný ničeho neuhradil, přestože byl úvěr splatný původně dne [datum]. Žalobce zaslal žalovanému dvě upomínky, z nichž jedna byla zpoplatněna částkou [částka] a druhá částkou [částka]. Dále byl žalobce nucen předat vymáhání pohledávky k inkasnímu řízení, kdy náklady na toto řízení činí [částka], dle čl. 7 smlouvy o spotřebitelském úvěru. Protože žalovaný nesplnil povinnosti ze smlouvy, byla dle čl. 7 smlouvy žalovanému 2 x naúčtována smluvní pokuta ve výši vždy p [částka], celkem tedy [částka]. Poplatek za poskytnutí úvěru činil částku [částka] Celkem tak žalobce po žalovaném požaduje uhradit částku [částka]. Uvěruschopnost žalovaného byla ověřena v exekučním rejstříku, v insolvenčním rejstříku i registru [anonymizována dvě slova]. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil a ústního jednání se neúčastnil. Soud žalovaného obesílal na evidenční adresu- [ulice a číslo], [obec], kdy dne [datum] byly žalovanému soudní písemnosti vhozeny do poštovní schránky a po uplynutí úložní doby mu byly vhozeny do poštovní schránky. Žalobce se z účasti na ústním jednání omluvil. 3. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobcem. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tato byla uzavřena elektronicky mezi žalobcem a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy se žalobce zavázal, že žalovanému poskytne úvěr v částce [částka] a žalovaný se zavázal, že vyjma uvedené jistiny, žalobci uhradí i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. V čl. 7 je uvedeno, že pokud žalovaný úvěr řádně a včas nesplatí, budou mu zasílány upomínky, kdy první upomínka je zpoplatněna částkou [částka], druhá upomínka částkou [částka] a dále náklady za vymáhání pohledávky ve výši [částka]. V čl. 7 smlouvy jsou stanoveny smluvní pokuty za porušení povinnosti při splácením úvěru ve výši 15% z jistiny, tedy v daném případě ve výši [částka]. Uvedená smluvní pokuta bude aplikována pokud žalovaný po dobu trvání smlouvy nepředloží potvrzení o trvání pracovního poměru a anebo do 5i dnů od uzavření smlouvy potvrzení příslušného okresního soudu, že vůči němu nejsou vedena soudní řízení. Zaslání částky [částka] na účet žalovaného je prokazováno Potvrzením o provedení tuzemské platby. Zaslání 3 upomínek a výzev k zaplacení je prokazováno dopisy ze dne [datum], [datum], [datum]. <i>4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením</i> <i>smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové</i> <i>výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a</i> <i>přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvě-</i> <i>ruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsled</i> <i>ku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebi-</i> <i>telský úvěr splácet.</i> <i>7. Podle odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele</i> <i>splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a</i> <i>způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském</i> <i>úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, ni-</i> <i>koli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitel-</i> <i>ský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>9. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>10. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 11. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud z moci úřední zabýval předloženou smlovou o úvěru se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a především jeho přísnější transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 12. Z důkazů předložených žalobcem, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že právní předchůdce žalobce neprokázal, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr. Žalobce soudu nepředložil žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly řádně zjišťovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, zda byl veden v registru dlužníků bank apod. 13. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce, coby poskytovatel půjček, je tak dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr, resp. půjčku. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. 14. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr. 15. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citova