7 C 430/2022-54 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 720 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“) smlouvu o úvěru [číslo] na částku 8 000 Kč. Úvěrová smlouva byla uzavřena u zprostředkovatele úvěru [právnická osoba], IČO: [číslo]. Peníze byly žalovanému vyplaceny v hotovosti při podpisu smlouvy. Předmětnou částku se žalovaný zavázal vrátit s příslušenstvím do [datum], avšak do dnešního dne tak neučinil a neuhradil ničeho. V případě prodlení se přitom žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Předmětná pohledávka byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila částku 11 878 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 728 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobce dále uvedl, že požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 840,82 Kč po revizním přepočtu za období od prvního dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od [datum] do [datum], kdy základem pro výpočet úroku byla postoupena pohledávka ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum]. Žalobkyně rovněž žádala po žalovaném uhradit částku 473 Kč jako náhradu nákladů vynaložených na mimosoudní vymáhání spojené s uplatněním pohledávky za žalovaným (a to za jeden odchozí dopis a dvě cesty pracovníky žalobkyně za žalovaným). V neposlední řadě žalovaný požadoval, aby žalovaný uhradil smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení od [datum] do [datum]. 2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný dne [datum] uzavřel se [anonymizováno] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu byla poskytnuta hotovost při podpisu smlouvy ve výši 8 000 Kč s tím, že pokud tuto částku vrátí do 30 dnů, činí roční procentní sazba nákladů (dále jen„ RPSN“) 0%, přičemž v případě prodloužení splatnosti o dalších 30 dnů by žalovaný musel vždy hradit částku navýšenou o 1 840 Kč, což ve výsledku v případě prodloužení o 330 dnů (tj. celková doba trvání 360 dnů) znamená, že RPSN v takovém případě představuje 1 081,60%. V této smlouvě je stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze konstatováno, že„ Posouzení úvěruschopnosti Klienta vychází z nastavené maximální doby splatnosti úvěru, která s ohledem na jeho snadné prodloužení činí až 360 dní… S ohledem na posouzení úvěruschopnosti Klienta dává Věřitel Klientovi na zvážení postupné prodloužení splatnosti spotřebitelského úvěru, a to v daném případě o 11 krát 30 dní… Klient tím zároveň Věřiteli dává svolení použít osobní údaje k získání dalších informací o mé osobě, včetně informací o mé bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce, které jsou nutné k řádnému posouzení žádosti o poskytnutí Úvěru.“ Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jenž byl rovněž žalovaným podepsán, stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá, že„ [příjmení] úvěru schopnost byla ověřována dotazem v Centrální evidenci exekucí a v Insolvenčním rejstříku, databázi Nebankovního registru klientských informací a Bankovního registru klientských informací (NRKI/BRKI) a v databází SOLUS.“ [anonymizováno] dále žalovanému zaslalo upomínku ze dne [datum], v němž žalobci informovalo, že s ohledem na jeho prodlení je povinen zaplatit jí částku 8 154 Kč, přičemž soudu nebylo předložen doklad o doručení této písemnosti. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne [datum] vyplývá, že [anonymizováno] postoupila soubor 761 pohledávek vůči svým dlužník na žalobkyni. Zaplo předmětné postoupení pohledávek oznámila žalovanému podáním ze dne [datum], v němž se odvolávalo na smlouvu o postoupení ze dne [datum]. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky vyplývá, že žalobkyně požaduje, aby jí byly uhrazeny náklady za dopis ze dne [datum] a dvě cesty terénního pracovníka za žalovaným; tento dokument přitom vznikl jako výpis z interního systému žalobkyně. 4. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“ či„ o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. 5. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji. 6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1. 12. 2016) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že [anonymizováno] s žalovaným dne [datum] uzavřelo úvěrovou smlouvu na částku 8 000 Kč, přičemž tyto peněžní prostředky mu ještě týž den poskytlo. Nemá však za prokázané, že by tato smlouva byla platná. Soud se z moci úřední totiž musí předloženou úvěrovou smlouvou zabývat se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 15. Poskytovatel úvěru je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohled