10 C 6/2023 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobce se ve domáhal zaplacení částky 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 730,52 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávku ve výši 690 Kč a částku ve výši 3 232 Kč s tím, že žalovaná dne [datum] uzavřela s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázal vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaná však svůj dluh nezaplatila do stanoveného termínu, a protože byla v prodlení, právní předchůdce žalobce jí účtoval i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení dle smlouvy. Předmětná pohledávka pak byla na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] převedena na žalobce a žalované byla oznámena přípisem právním předchůdcem žalobce. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 19 654 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 16 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty 3 504 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Žalobce dále v řízení požadoval zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 730,52 Kč (od [datum] do [datum]) dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 837,21 Kč (za dobu od [datum] do [datum]), dále zákonný úrok z prodlení z jistiny ode dne [datum] do zaplacení, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč (za dopis a 3 osobní návštěvy), smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení od prvního dne prodlení do účinnosti převedení pohledávky na žalobce, tj. od [datum] do [datum], ve výši 3 232 Kč, a nakonec náhradu nákladů řízení. 2. K jednání se zástupce žalobce nedostavil po omluvě, žalované se z jednání rovněž omluvila, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující: 4. Ze smluv o úvěru [číslo] spolu s obchodními podmínkami bylo zjištěno, že firma [právnická osoba] a žalovaná tuto smlouvu uzavřeli na částku 12 000 Kč, a posléze 16 000 Kč spotřebitelského úvěru, s konečným datem splatnosti [datum], když smlouva je z [datum]. Délka splatnosti zápůjčky byla stanovena na 78 dnů. Dále jsou ve smlouvě uvedeny různé poplatky týkající se případného prodloužení smlouvy, respektive prodloužení splatnosti, práva na odstoupení a podobně. Ve smlouvě je též zakotvena smluvní pokuta při řádném nezaplacení smlouvy. 5. Z výpisu bankovního účtu věřitele bylo zjištěno, že dne [datum] odešla žalované platba ve výši 12 000 Kč a následně dne [datum] další platba ve výši 4 000 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi firmou [právnická osoba] a žalobcem spolu s přehledem postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla na žalobce postoupena. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že žalovanému byla zasílána [datum]. 8. Z předžalobní upomínky a připojené doručenky pak vyplynulo, že žalované byla tato zaslána dne [datum] 9. Podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odstavec 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 13. Podle § 588 o. z. věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 14. Podle § 2991 odstavec 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 2991 odstavec 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo] Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 17. V projednávané věci žalobce ani netvrdí a tím méně prokazuje, že by jeho právní předchůdce, tedy původní věřitel, s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. během dvou a půl měsíců zaplatit úvěr s částkou 16 000 Kč. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky, apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. 18. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr. 19. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] Soudní dvůr,