10 C 74/2022-81 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Rozsudkem ze dne 14. 12. 2022, č. j. 10 C 74/2022-46 okresní soud zamítl návrh na určení, že právní jednání učiněné paní [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ], zesnulé [datum], spočívající v udělení plné moci dne [datum] žalované pro účely zastupování v pozůstalostním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod spisovou značkou [spisová značka] je neplatné (výrok I.), zamítl žalobu na určení, že dohoda dědiců o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů schválené Obvodním soudem pro Prahu 3 usnesením ze dne 18. 10. 2018, č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne 18. 10. 2018, č. j. [číslo jednací] je neplatná (výrok II.) a uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení částku 15 411 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] (výrok III.). 2. Okresní soud uzavřel, že na předmětném určení není ve smyslu § 80 o. s. ř. dán naléhavý právní zájem, když výsledkem předmětného řízení může být toliko rozhodnutí, z něhož nevyplývá žádný nárok na plnění, rozhodnutí nesplní svou preventivní funkci ani nepovede k vyřešení právní situace účastníků, ale bude toliko podkladem pro další soudní řízení. Právní poměry účastníků již byly pravomocně vyřešeny usnesením o schválení dohody dědiců v pozůstalostním řízení, a opačné rozhodnutí by, dle názoru okresního soudu, toliko obnovilo spory účastníků, a proto není dán naléhavý právní zájem na určení. Okresní soud neshledal žalobcem tvrzený dopad požadovaného určení ani do jeho majetkové sféry, když v případě určení neplatnosti plné moci, resp. dohody dědiců by v pozůstalostním řízení nebylo rozhodnuto jinak, když uzavřená dohoda respektovala zákonnou dědickou posloupnost podle § 1633 a případné nové rozhodnutí by bylo identické. Okresní soud poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 551/2011, dle kterého naléhavý právní zájem je dán zejména tehdy, bylo-li by bez požadovaného určení ohroženo právo žalobce nebo kdyby se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým, s tím, že to, že oba účastníci dohody s touto souhlasili, když byli aktivními účastníky pozůstalostního řízení. Okresní soud připomněl, že Nejvyšší soud již dříve zdůraznil, že pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení a tím méně pak pro řízení již proběhlé. Určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (rozsudek NS ČR ze dne 15. 12. 2005 sp. zn. 33 Odo 546/2005, rovněž rozsudek sp. zn. 21 Cdo 267/2000 ze dne 10. 10. 2000). Tyto závěry okresní soud vztáhl i k otázce platnosti plné moci, na jejímž základě zastupoval účastník v dědickém řízení jiného účastníka a zdůraznil, že žalobce byl účastníkem pozůstalostního řízení, proti zmocnění, které jeho matka udělila jeho sestře ničeho nenamítal, naopak za užití této plné moci uzavřel se zbylými účastníky řízení dohodu. Okresní soud uvedl s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu, že nelze připustit samostatný zvláštní přezkum každé z dílčích právních úvah činěných soudem v rámci vedení řízení, když toto by vedlo ke zbytečnému narůstání počtu soudních sporů a právní nejistoty účastníků. Okresní soud dovodil, že ani pochybení soudu (soudního komisař) nelze sanovat mimo řízení o řádných či mimořádných opravných prostředcích. Prostředkem nápravy nemůže být určovací žaloba, jejímž účelem je především odvrácení dalších sporů účastníků, a nikoliv jejich nárůst (též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 128/2008 atd.). Okresní soud odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 305/2008, v němž dovolací soud uzavřel, že se nelze úspěšně domáhat určení neplatnosti dohody dědiců o vypořádání dědictví pravomocně schválené usnesením soudu vydaným v řízení o dědictví, neboť ani rozhodnutí soudu o neplatnosti dohody o vypořádání dědictví, by nemělo vliv na závaznost rozhodnutí vydaného soudem v řízení o dědictví. Námitku promlčení vznesenou žalovanou okresní soud neshledal důvodnou, když neplatnost jednání učiněného osobou, ke kterému není způsobilá, popřípadě jednání osob jednajících v duševní poruše, která je činí neschopnou právně jednat, je neplatností absolutní, proto se nepromlčuje. Náhradu nákladů řízení okresní soud s odkazem na § 142 o. s. ř. přiznal ve věci úspěšné žalované, a to ve výši 15 411 Kč Náklady žalované sestávají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 12 500 Kč dle § 7 bodu 5 počítané z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 500 Kč za každý z 5 úkonů právní služby (převzetí věci a příprava, vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření k námitce věcné nepříslušnosti soudu z [datum], porada s klientem ze dne [datum] přesahující jednu hodinu a účast u jednání [datum]), náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 Kč k celkem 5 úkonům právní služby po 300 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (strávený cestou ze sídla právního zástupce žalované k jednání soudu na trase [obec] - [obec] a zpět) za 4 půlhodiny á 100 Kč a cestovného 350,50 Kč a 1 011 Kč za cestu právního zástupce žalobce motorovým vozidlem s průměrnou spotřebou 6.6 l nafty na 100 km, ceně pohonných hmot 44,1 Kč (vyhláška číslo 116/2022 Sb.), sazbě základní náhrady 4,7 Kč při ujetých 132,8 km. 3. Proti rozsudku okresního soudu podal žalobce odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř., neboť okresní soud nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zopakoval tvrzení o naléhavém právním zájmu na určení neplatnosti předmětné plné moci a dohody dědiců, s tím, že žalobní tvrzení týkající se naléhavého právního zájmu byla dostatečná a žalobce k těmto označil i potřebné důkazy. Namítal vadu řízení spočívající v nepředvídatelnosti postupu okresního soudu, který jej při jednání dne [datum] poučil podle § 118a o. s. ř. a vyzval k bezodkladnému doplnění tvrzení ve vztahu k naléhavému právnímu zájmu na určení neplatnosti napadených právních jednání a označení důkazů, ale neposkytl mu ke splnění výzvy dodatečnou lhůtu, resp. usnesením návrh na prodloužení lhůty k doplnění zamítl. V této souvislosti žalobce odkázal na § 6 o. s. ř. a komentářovou literaturu. Rovněž namítal, že při jednání soudu dne [datum] žalovaná odkázala na své vyjádření k žalobě ze dne [datum], které žalobci nebylo okresním soudem před jednáním doručeno. Vyjádření bylo soudkyní při jednání přečteno a žalobce s ohledem na rozsah vyjádření a obsah tvrzení žalované, nebyl schopen na všechna tvrzení okamžitě reagovat, avšak okresní soud ani v tomto případě nevyhověl jeho žádosti o poskytnutí dodatečné lhůty k vyjádření, resp. návrh žalobce na poskytnutí lhůty k vyjádření zamítl. Namítal, že oproti znění odstavce 3. odůvodnění rozsudku, při jednání dne [datum] na poučení podle § 118a o. s. ř. reagoval odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 31 Cdo 4001/2013, z něhož vyplývá závěr, že určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. má místo tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a tam, kde účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Okresní soud závěry žalobcem odkazovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu v odůvodnění rozsudku nevypořádal, a proto je jeho rozhodnutí zmatečné a vychází z nesprávného právního posouzení věci, když okresní soud uzavřel, že preventivní rozhodnutí (kterým je rozhodnutí v určovacím řízení) ztrácí smysl, došlo-li již k porušení práva, neboť jejím prostřednictvím již v zásadě nelze spory, které by o ně mohly v budoucnu vzniknout, odvrátit, a že v předmětné věci by požadované určení naopak spory mezi účastníky vyvolalo. Žalobce vytýkal okresnímu soudu, že neprovedl ani nerozhodl o neprovedení jím označených důkazů k žalobním tvrzením o tom, že paní [jméno] [příjmení] nebyla pro duševní poruchu schopna právně jednat, neboť již tři týdny před tvrzeným podpisem plné moci její stav vylučoval schopnost posoudit a rozpoznat následky svého jednání. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a určil, že právní jednání spočívající v udělení plné moci a uzavření dohody dědiců jsou neplatná a přizná žalobci náhradu nákladů řízení, případně aby v celém jeho rozsahu (ve výrocích I. až IIII.) rozsudek zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. 4. Žalovaná navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. Nesouhlasila s žalobcem uplatněnými odvolacími důvody a poukázala na nedůvodnost tvrzení žalobce, že neměl